Dne 13. května se pravicová většina v Evropském parlamentu rozhodla prodloužit o dalších šest měsíců mandát kontrolního výboru, který vyšetřuje nevládní organizace přijímající finanční prostředky EU. Výbor byl zřízen v návaznosti na odhalení, že Evropská komise po léta platila nevládním organizacím za lobbování ve prospěch iniciativ, jako je Green Deal. Uvedená částka činí nejméně 7 miliard eur.
Úlohou Evropské komise je navrhovat právní předpisy. Využívat peněz daňových poplatníků k lobbování za účelem prosazení těchto předpisů je samozřejmě nepřijatelné. V červnu 2025 Evropský parlament hlasoval o zřízení zvláštní pracovní skupiny, která má vyšetřovat a sledovat financování nevládních organizací. Evropská komise byla již dříve donucena přiznat, že se dopustila „neoprávněných lobbistických aktivit“ financovaných z fondů EU, zejména z takzvaného programu LIFE. To vše se odehrálo během předchozího funkčního období Evropské komise, kdy nizozemský evropský komisař Frans Timmermans působil jako místopředseda a klíčová hnací síla Green Dealu, balíčku nákladných zelených předpisů, které zatěžují evropský průmysl a spotřebitele.
Německý deník Die Welt odhalil, „nevládní organizace byly smluvně zavázány, výměnou za financování, lobbovat a například vést kampaň proti uhelným elektrárnám, pesticidům a dohodě o volném obchodu mezi Evropou a Jižní Amerikou (Mercosur).“ To vše v době, kdy se Evropská komise mezitím snažila konečně dokončit tuto obchodní dohodu s latinskoamerickým obchodním blokem Mercosur. Jak to bývá často, jedna část byrokracie neví, co dělá ta druhá.
Na začátku tohoto roku nizozemský europoslanec Dirk Gotink (NSC) poukázal na to, že Evropská komise dokonce financuje nevládní organizace, které podávají žaloby proti členským státům EU. To by znamenalo, že jako de facto prodloužená ruka Evropské komise podkopávají národní demokracie. A to navzdory skutečnosti, že teoreticky má Evropská komise sloužit členským státům jako skromná veřejná služba zaměřená na uplatňování evropských smluv.
V konečném důsledku zde problém nespočívá ani tak v samotných nevládních organizacích, jako spíše v Evropské komisi, která se zdá být zcela mimo realitu. V dubnu v této věci ostře kritizoval předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyenovou také Charles Michel, bývalý belgický premiér a bývalý předseda Evropské rady. Obvinil ji z prosazování „extrémně autoritářské politiky“. A to s pomocí armády nevládních organizací.
Změna na obzoru?
Naštěstí se zdá, že se konečně můžeme dočkat změny. Již v roce 2024 Evropská komise informovala zelené nevládní organizace, že již nebudou moci využívat finanční prostředky EU k lobbování u institucí EU. Nedávno vyšlo najevo, že v roce 2025 Evropská komise také snížila finanční podporu organizacím v případech, kdy se „politicky ztížilo ospravedlnit financování“, jak uvedla EPC, jedna z dotčených organizací. Jedná se o think tank s jasnou preferencí přesouvat více moci a peněz na úroveň EU. Otázkou je, proč organizace prosazující takovou věc stále dostávají peníze právě od té instituce, jejíž moc se snaží posílit, na což jsem poukázal již před 16 lety.
V květnu 2025 Evropská komise navrhla odepřít financování lobbistické nebo advokační činnosti nevládním organizacím zaměřeným konkrétně na zdravotní politiku, přičemž se odvolávala na „riziko poškození reputace“ Evropské unie. Loni v létě Evropská komise zaslala dopisy dvěma nevládním organizacím, „European Network on Smoking Prevention“ (ENSP) a „Smoke Free Partnership“ (SFP), s pokynem, aby ukončily lobbing. Obě nevládní organizace dostávají od Evropské komise značné finanční prostředky a o první z nich se dokonce říkalo, že se kromě svých lobbistických aktivit úzce podílí i na přípravě legislativy. Tyto organizace prosazují tvrdý postup proti všem alternativám tabáku, a to i přesto, že členské státy EU, jako je Švédsko – které má výjimku z unijního zákazu snusu – dokazují, že taková politika ve skutečnosti podkopává cíl „Smoke Free“, protože právě ve Švédsku je tento cíl téměř dosažen, částečně díky legální dostupnosti alternativ ke kouření. Nedávný tweet Evropského parlamentu o míře kouření dokonce ukázal, že Švédsko má nejnižší míru v EU.
Evropská komise však s tímto druhem uvažování nechce mít nic společného a zastává spíše paternalistický přístup k co nejširšímu zákazu, čímž zapojuje nevládní organizace do lobbistického procesu. Příslušný evropský komisař Wopke Hoekstra proto prosazuje vyšší daně na tabák a chce se zabývat i vapováním. V minulosti již prohlásil: „Kouření zabíjí, vapování zabíjí.“ Tímto tvrzením jednoduše staví obě činnosti na stejnou úroveň, ačkoli je podle britského ministerstva zdravotnictví vapování „o 95 % méně škodlivé pro zdraví než běžné cigarety“.
Naštěstí členské státy EU nesouhlasí s politikou založenou na instinktivních pocitech. Návrhy kyperského předsednictví Evropské rady počítaly s omezením podstatného zvýšení spotřební daně navrhovaného Evropskou komisí a také se zavedením přechodného období. Švédská vláda však stále ostře nesouhlasí a podle nejnovějších zpráv tato země návrh blokuje. Skutečnost, že by se nejen minimální spotřební daně z cigaret zdvojnásobily, ale že by i inovativnější produkty, jako jsou elektronické cigarety a nikotinové sáčky, čelily novým minimálním daním na úrovni EU, naráží na zvláštní odpor ze strany Švédska, a to není náhoda.
Švédsko je totiž jediným členským státem EU, který má výjimku z unijního zákazu snusu, nikotinového sáčku sloužícího jako alternativa ke kouření tabáku. Švédsko se těší této výjimce již více než třicet let, od svého vstupu do EU. Na začátku tohoto roku bylo oznámeno, že počet kuřáků ve Švédsku klesl pod 4 % populace. Navíc ve srovnání s ostatními členskými státy EU má Švédsko o 44 % méně úmrtí souvisejících s tabákem, o 41 % méně případů rakoviny plic a o 38 % méně úmrtí souvisejících s rakovinou. Nikdy si nemůžeme být jisti korelací a kauzalitou, ale dává to podnět k zamyšlení nad tím, kolika úmrtím a případům onemocnění by se dalo předejít i ve zbytku EU, kdyby se následoval švédský příklad. Bohužel však nevládní organizace dotované EU nejsou této perspektivě vůbec nakloněny.
Evropský účetní dvůr jako páka
Kritická zpráva Evropského účetního dvora z dubna 2025 přitáhla mnohem větší pozornost k financování nevládních organizací ze strany EU. Odhalila, že v letech 2021 až 2023 EU vynaložila prostřednictvím různých fondů ne méně než 7 miliard eur na 90 nevládních organizací zaměřených na environmentální politiku, migrační politiku nebo vědu. V tomto ohledu je pozoruhodným odhalením to, že podle Evropského účetního dvora „je podstatná část financování z rozpočtu EU přímo poskytována 30 největším nevládním organizacím“.
Auditoři v této souvislosti varovali, že údaje v jejich zprávě „je třeba brát s rezervou, jelikož neexistuje spolehlivý přehled o prostředcích EU vyplacených nevládním organizacím“, a vyjádřili lítost nad tím, že „informace jsou zveřejňovány roztříštěně, což brání transparentnosti, ztěžuje analýzu toho, zda jsou prostředky EU nadměrně soustředěny na malý počet nevládních organizací, a omezuje vhled do role nevládních organizací v politikách EU.“
Jednání o evropském víceletém rozpočtu na období 2028–2034 jsou nyní v plném proudu a zjištění tohoto druhu na ně mají zásadní dopad. Ve svém návrhu počítá Evropská komise se snížením počtu programů v rámci víceletého rozpočtu z 52 na 16, přičemž významná část výdajů – včetně grantových prostředků pro nevládní organizace, zejména v oblastech soudržnosti, sociálních věcí a zemědělství – bude směřována prostřednictvím 27 národních partnerstvích plánů.
V praxi to znamená, že pro národní vlády bude mnohem snazší zabránit nevládním organizacím v získávání dotací EU. Podle Zsolta Darvase, ekonoma a vedoucího výzkumného pracovníka v think-tanku pro politiku EU Bruegel, je to dobrá věc. Argumentuje: „Rozpočet EU představuje pouze asi 1 % HDP EU, zatímco členské státy utrácejí téměř polovinu. (…) Podpora nevládních organizací spadá spíše do národní kompetence. Národní vlády mají dostatečnou fiskální sílu na to, aby je podporovaly, pokud to považují za vhodné.“
Kromě toho finanční podpora pro takzvanou „občanskou společnost“ nespadá do takzvaných prioritních oblastí výdajů – obrany, konkurenceschopnosti a digitální a zelené transformace. Evropská komise však chce prostřednictvím programu AgoraEU – nového programu v hodnotě 8,58 miliardy eur, který spojuje programy Občané, rovnost, práva a hodnoty (CERV) a Kreativní Evropa – dokázat, že hodlá pokračovat v podpoře nevládních organizací, uvádí korespondentka Euronews Evi Kiorri. Poznamenává, že navrhované financování je dokonce vyšší než u obou programů, které spojuje, ale že „návrh nařízení výslovně nestanoví provozní granty, tedy víceleté financování, které nevládním organizacím umožňuje provádět advokační činnost, dohlížet na dodržování předpisů a vést strategické soudní spory. Bez právní záruky by je budoucí pracovní programy mohly jednoduše vynechat.
Tento precedens již existuje. V roce 2025 Komise zrušila provozní granty pro nevládní organizace v oblasti zdraví v rámci EU4Health a přešla na financování pouze projektů. Zdravotnické organizace podaly stížnost u evropské ombudsmanky. Občanská společnost to vnímá jako vzor toho, co by MFF mohlo formalizovat plošně.“
Z pohledu, že není úlohou daňových poplatníků financovat prosazování politik, by však tento vývoj měl být považován za pozitivní. Zejména s ohledem na skutečnost, že úředníci EU rovněž vydali pokyny k tomu, jak by mělo být prosazování politik ze strany nevládních organizací prováděno. Shrnuto: V této oblasti se věci konečně začínají hýbat, ale před námi je ještě dlouhá cesta.
Pieter Cleppe je šéfredaktorem Brussels Report. Předtím působil jako vedoucí bruselské kanceláře Open Europe. Je vystudovaný právník, dříve vykonával advokátní praxi v Belgii a pracoval jako vládní poradce a autor projevů belgického státního tajemníka pro správní reformu. Také dříve pracoval jako analytik v belgickém institutu Itinera, který pomáhal založit. Právní vzdělání získal na Katolické univerzitě v Lovani a studoval také ekonomickou analýzu práva na univerzitách v Hamburku, Bologni a Vídni.
