Letos v létě Evropská komise navrhla pět nových zdrojů příjmů pro nový dlouhodobý rozpočet EU (víceletý finanční rámec, MFF), který má platit od roku 2028 do roku 2034. Podle dostupných informací členské státy EU již dva z těchto pěti zdrojů prakticky zamítly. Zejména návrhy na „korporátní zdroj pro Evropu“ (Corporate Resource for Europe, CORE) a „vlastní zdroj z spotřební daně z tabáku“ (Tobacco Excise Duty Own Resource, TEDOR) čelí silnému odporu.
CORE, který by generoval přibližně 6,8 miliardy EUR ročně zdaněním společností s ročním obratem přesahujícím 50 milionů eur a trvalým sídlem v EU, byl na zasedání Rady EU minulý měsíc ostře kritizován německou vládou, která tvrdila, že by to ohrozilo mezinárodní konkurenceschopnost společností EU, a dokonce zpochybnila legálnost této daně. Euractiv cituje diplomata EU, který poukázal na to, že nikdo nebyl otevřený tomuto konkrétnímu návrhu, ani k němu nezaujal pozitivní postoj. To ukazuje, jak moc se byrokracie Evropské komise vzdálila realitě.
Také návrh Komise na daň z tabáku TEDOR narazil na silný odpor, když se proti němu postavilo 14 členských států EU, včetně Itálie, Řecka, Rakouska, Švédska, Portugalska a Rumunska. Tyto státy také argumentovaly, že jakékoli nové příjmy na úrovni EU – daně EU – by měly ulevit národním vládám od jejich příspěvků do rozpočtu EU, místo aby se převáděly prostředky z národních rozpočtů.
V této souvislosti je znepokojivé, že komisí navrhované zvýšení daní by se vztahovalo také na „tabákové výrobky“, i když neobsahují žádný tabák, jako například výrobky pro vapování. Nizozemec Wopke Hoekstra, který je za tuto oblast v Evropské komisi odpovědný, tak nadále staví tradiční tabákové výrobky, jako jsou cigarety, na roveň novým alternativám. Na LinkedIn tyto alternativní výrobky označuje za „rovněž extrémně škodlivé“. Ministerstvo zdravotnictví britské vlády však upozornilo, že „podle nejlepších odhadů jsou elektronické cigarety o 95 % méně škodlivé pro zdraví než běžné cigarety“.
Ve vědě vždy existují neznámé faktory a nikdo nebude tvrdit, že regulační orgány by neměly být opatrné, zejména pokud jde o děti, ale měli bychom považovat za normální, že evropský komisař takto ignoruje současný vědecký konsenzus?
Alternativní přístupy
Ještě více je politováníhodné, že komisař se zdá, že se nikdy nezabývá tím, co se osvědčilo při drastickém snižování míry kouření. Snus je starší alternativa k cigaretám. V celé EU byl zakázán, s výjimkou Švédska, které v 90. letech, když vstoupilo do Evropské unie, získalo výjimku z tohoto zákazu. Švédsko tak slouží jako jakási kontrolní skupina. Po třiceti letech jsou výsledky známy a pro zdravotní politiku EU jsou velmi potupné. V současné době má Švédsko jednu z nejnižších incidencí kouření v Evropě a také má mnohem nižší výskyt nemocí souvisejících s kouřením. V 60. letech kouřila téměř polovina švédských mužů. Dnes pouze asi 5 % švédských dospělých kouří, zatímco evropský průměr je 24 %. Ve srovnání s ostatními zeměmi EU má Švédsko o 44 % méně úmrtí souvisejících s tabákem, o 41 % nižší výskyt rakoviny plic a o 38 % méně úmrtí na rakovinu.
Zatímco snus byl původně produkt obsahující tabák, dnes jsou na trhu dostupné varianty bez tabáku, pouze s nikotinem. Několik členských států EU je však zakázalo. Zákaz nezdravých produktů může jistě fungovat u malé části populace, ale poskytnout nikotinu závislým alternativu, která zabraňuje vystavení procesu spalování, se v případě Švédska jasně osvědčilo. Nicméně lidé jako Hoekstra se zdají být této alternativní politické strategii naprosto nevědomí.
Hoekstrovův kolega, evropský komisař pro zdraví Olivér Várhelyi, zašel ještě dále než Nizozemec. Nedávno řekl poslancům Evropského parlamentu, že „nové tabákové a nikotinové výrobky představují zdravotní rizika srovnatelná s tradičními výrobky“. To samo o sobě naznačuje, že EU by neměla mít žádné slovo v oblasti zdravotní politiky, kromě toho, že by jí mělo být zabráněno získat další daňové pravomoci.
Ministři financí EU plánují 10. října projednat CORE, TEDOR a další navrhované zdroje příjmů. Opozice bude pravděpodobně i nadále silná, ale nemělo by se přehlížet, že Evropská unie v průběhu let získala velký vliv na zdanění.
Přezkum daňové politiky EU
Na začátku tohoto roku členské státy EU vyzvaly k „důkladné analýze legislativního rámce EU“ v oblasti daní, a tím k „přezkumu celé daňové legislativy EU“. Cílem této iniciativy je zlepšit konkurenceschopnost evropských zemí, která je silně ovlivněna vysokými cenami energií, ale také nákladnou regulací a vysokým daňovým zatížením. Dlouhou dobu byly daně převážně v kompetenci členských států EU, ale to se definitivně změnilo. EU má nad touto důležitou politickou pákou velkou kontrolu.
Členské státy EU tímto prohlásily, že chtějí, aby Evropská komise „předložila funkční, pragmatický a ambiciózní akční plán“ s cílem „zjednodušit daňový systém a zbavit ho balastu“ a „snížit administrativní zátěž a zátěž spojenou s dodržováním předpisů pro správní orgány členských států a daňové poplatníky“.
Jako často bývá, jedna ruka byrokracie ne vždy ví, co dělá druhá, protože v dubnu vlády EU schválily zavedení 15% globální minimální sazby daně z příjmů právnických osob v EU. To je docela významný krok, protože snižuje daňovou konkurenci v rámci bloku, což má za následek menší tlak na vlády v oblasti rozpočtové disciplíny, protože se již nemusí tolik obávat ztráty daňových příjmů ve prospěch společností, které se rozhodnou pro členské státy s atraktivnější sazbou daně z příjmů právnických osob. V červnu americký prezident Trump oznámil odstoupení USA od této globální daňové dohody, která byla dohodnuta na úrovni Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Lze se jen divit, proč by evropské vlády v tomto nyní pokračovaly.
Trumpův tlak již donutil Evropskou komisi upustit od plánů uvalit daň na digitální společnosti, kterou EU také doufala prosadit, aby získala příjmy pro svůj dlouhodobý rozpočet. Tento plán však vznikl již před více než deseti lety a jako tomu u návrhů Evropské komise často bývá, můžeme si být poměrně jisti, že se v té či oné podobě vrátí. Komise tím v podstatě jednoduše ignoruje důkazy, že takové daně z digitálních služeb většinou končí u malých prodejců, kteří zvyšují ceny pro místní spotřebitele.
Také díky tlaku ze strany Trumpa by americké společnosti měly být osvobozeny od mechanismu uhlíkové vyrovnávací daně (CBAM), nového celního tarifu EU, který ukládá daň na produkty s vysokými emisemi vstupující do EU. Trump tím také zajistil, že americké produkty budou z velké části osvobozeny od nového evropského nařízení o odlesňování, které ukládá mnoho nové byrokratické zátěže.
To zase rozhněvalo další obchodní partnery, jako jsou Indonésie a Malajsie, které jsou novými pravidly také dotčeny kvůli svému velkému vývozu palmového oleje. Malajsie považuje za nespravedlivé, že její dovozy jsou klasifikovány jako „standardní riziko“, na rozdíl od klasifikace USA jako „nízké riziko“, vzhledem k tomu, že odlesňování se tam výrazně zlepšilo a nevládní organizace uznávají snížení o 13 procent v loňském roce. Nová směrnice EU fakticky zavádí dvoustupňový systém pro své obchodní partnery a v důsledku tlaku ze strany Trumpa budou pravděpodobně i nadále usilovat o rovné zacházení.
ETS
V současné době jedno konkrétní daňové opatření EU skutečně poškozuje konkurenceschopnost evropského průmyslu. Současné náklady systému obchodování s emisemi EU (ETS), který je de facto klimatickou daní EU, na cenu zemního plynu v EU jsou přibližně dvojnásobné oproti celkové ceně zemního plynu v USA, která činí pouze asi 1/5 ceny zemního plynu v EU. Jinými slovy, zatímco EU a její členské státy by mohly přijmout jadernou energii, těžbu zemního plynu v Nizozemsku a Itálii a břidlicový plyn v Polsku a Německu, jedná se o dlouhodobá opatření. Pouhé zrušení systému klimatických daní EU by již výrazně pomohlo průmyslu EU. Žádný seriózní policymaker v EU o tom však ani neuvažuje. I ti, kteří se zajímají o emise CO₂, by si měli uvědomit, že v USA, kde taková klimatická daň neexistuje, emise CO₂ poklesly výrazněji v procentním vyjádření od roku 2005, kdy byl zaveden EU ETS.
Ineos, jeden z největších chemických koncernů v Evropě, letos varoval, že „evropský chemický sektor je na pokraji zániku“, ale zdá se, že to málokoho zajímá.
Místo toho, aby se Evropská komise zaměřila na zásadní narušení trhu, jako je její systém obchodování s emisemi, soustředí se na získávání stále větších daňových pravomocí. Evropský komisař pro zdraví Olivér Várhelyi opět jasně dal najevo, že jeho instituce bude i nadále usilovat o větší daňové pravomoci v dalších oblastech. Minulý měsíc během setkání s výborem Evropského parlamentu pro zdraví naznačil svou otevřenost vůči daňovému systému pro produkty s vysokým obsahem cukru, tuku a soli, který by pomohl financovat veřejné zdraví. Dokonce navrhl, aby příjemcem těchto finančních prostředků byl výdajový program jeho instituce „EU4Health“.
Je Evropská komise beznadějný případ?
Pieter Cleppe je šéfredaktorem Brussels Report. Předtím působil jako vedoucí bruselské kanceláře Open Europe. Je vystudovaný právník, dříve vykonával advokátní praxi v Belgii a pracoval jako vládní poradce a autor projevů belgického státního tajemníka pro správní reformu. Také dříve pracoval jako analytik v belgickém institutu Itinera, který pomáhal založit. Právní vzdělání získal na Katolické univerzitě v Lovani a studoval také ekonomickou analýzu práva na univerzitách v Hamburku, Bologni a Vídni.
