Tak to máme jasno: nová vláda konečně přišla s geniálním hospodářským plánem, který spočívá v tom, že si vezme peníze určené na investici do nových jaderných bloků v Dukovanech a přemění je na současný pocit úlevy u „běžných lidí a firem“ tím, že jim zadotuje levnější elektřinu. Výborně! Kdo by taky chtěl investovat do výrobních kapacit, které by mohly dlouhodobě snížit náklady na výrobu energií pro všechny, nakopnout průmysl a hospodářský růst, když si je můžeme rovnou hezky „prožrat“ už dnes?
Ironií osudu je, že si vláda ve svém programovém prohlášení dala za cíl být odpovědným hospodářem, dlouhodobě snižovat schodek rozpočtu, investovat a právě díky investicím očekává vyšší hospodářský růst. Tak prosím pěkně, takto se to nedělá. Když se peníze určené na investice prožerou, tak pak na investici nezbyde. Nezbyde na novou energetickou infrastrukturu, která by zajistila energetickou soběstačnost a stabilní ceny v budoucnu (nové dukovanské bloky mají dodat trvalou produkci elektřiny a nahradit starší kapacity).
Ale koho to vlastně zajímá – přece je důležitější krátkodobě zlevnit účty a udělat radost voličům, než strategicky plánovat výrobu elektřiny do budoucna.
Je zřejmě vládě potřeba osvětlit rozdíl mezi spotřební dotací a investicí do výrobních kapacit:
- Krátkodobá dotace – snižují cenu dnes, ale neřeší, proč je výroba drahá, a vytváří tlak na rozpočet.
- Investice (např. Dukovany) – vyžaduje kapitál dnes, ale dlouhodobě snížují ceny elektřiny díky větší nabídce energie na trhu.
Jde celkem o 17,1 miliardy korun, které vláda nemusí rozházet. Může je třeba investovat na trhu a jakmile bude dostavba Dukovan odklepnuta, vláda je použije i s úroky, konzervativní roční úrok může být i 4 až 5 procent, což by mohlo dělat více jak 800 milionů korun za rok. A to se při stavbě jaderné elektrárny hodí… jen to by stát musel být odpovědný hospodář (Pikoro, Šichtařová, kde jste?!). Případně by tyto peníze stát mohl investovat do jiných výrobních kapacit energetického mixu, modernizovat elektrickou síť, do skladování energie a tak dále. Je celá řada řešení, jak to udělat lépe, pro investičně s dlouhodobým efektem. A pokud vláda chce skutečně zlevnit energii, nic ji nebrání zlevnit daně, které za energie platíme. Tím dlouhodobě a bez dotací pomůže všem.
Z dlouhodobého pohledu je lepší budovat výrobní kapacity a infrastrukturu, než spoléhat na opakované dotace, které pouze maskují symptom drahoty a neřeší její příčinu. Takto akorát vláda voličům prostřednictví daní z jedné kapsy peníze vytáhne a do druhé je prostřednictvím dotace vrátí.
Zodpovědná hospodářská politika nespočívá v tom, že stát rozhází 17,1 miliardy korun proto, aby si na pár měsíců koupil klid a potlesk. Spočívá v tom, že rozlišuje mezi spotřebou a investicí, mezi úlevou dnes a prosperitou zítra. Peníze, které se dnes prožerou, už nikdy nebudou pracovat. Peníze, které se investují, mohou snižovat ceny, zvyšovat nabídku a vytvářet bohatství a to bez dotací a bez permanentního sahání do kapes daňových poplatníků. Ovšem ne dnes, ale až zítra a to nemusí být hned vidět a proto to není tak politicky líbivé.
Dotovat cenu elektřiny znamená maskovat problém, nikoliv ho řešit. Levná energie nevzniká vyhláškou ani tiskovou konferencí (i když si to jistě mnozí politici myslí), ale dostatkem výrobních kapacit, konkurencí a investicemi. Každá koruna, která dnes skončí v dotaci, chybí zítra v elektrárně, v síti, ve skladování energie – a nakonec i v peněženkách spotřebitelů.
Stát, který si plete roli investora s rolí dobročinného spolku, nemůže být dobrým hospodářem. A stát, který voličům bere peníze daněmi jen proto, aby jim je vzápětí částí vrátil dotací, nevytváří hodnotu, pouze přelévá peníze mezi kapsami a říká tomu politika.
Pokud vláda skutečně chce levnější energii, měla by dělat to, co funguje všude na světě: stavět, investovat, deregulovat a snižovat daně. Všechno ostatní je jen drahá iluze, kterou dnes zaplatíme my – a zítra naše děti.
Jana Galvis je analytička Institutu liberálních studií a specialistika e-commerce. Zabývá se ekonomikou, latinskou Amerikou a rodinnou politikou.
