O katastrofálních dopadech omezování svobodného obchodu byla napsána spousta knih. Přesto k němu dále dochází. Připomeňme si na příkladu Japonska, že nejde o pouhou teorii. Jednou bohatá země se může snadno přeměnit na zaostalý kraj.
Před rokem 1635 docházelo vlivem růstu zahraničního obchodu (zejména s Čínou a Koreou) a tím vzrůstající dělbě práce k pozoruhodnému technologickému pokroku. Nově zavedené cizí technologie zdvojnásobily až ztrojnásobily výnos z jednotky rozlohy půdy, vznikla nová řemesla, rozvíjely se trhy a vznikla řada měst. Zahraniční obchod navíc zásoboval zemi zbožím, které se v ní nevyrábělo nebo se vyrábělo jen s velkými obtížemi. Jednalo se například o hedvábí, porcelán, knihy, měděné mince aj. Zahraniční spotřebitele pak vzájemný obchod obohatil vedle surovin i o vynikající japonské meče a japonský vynález – vějíř.
Roku 1635 bylo tehdejšími vládci Japonska (šogůni) zakázáno všem Japoncům pod trestem smrti cestovat do ciziny a i se z ní vrátit. Dále byl zakázán až na výjimky příjezd cizinců do Japonska a pobývající cizinci byli vypovězeni, byla zakázána stavba větších lodí a již postavené byly zničeny. Primárním motivem pro tato drakonická opatření byl sice strach ze šíření křesťanství, ale důsledky pro ekonomiku země byly stejné jako v případě omezení vydaných z ekonomických důvodů. Tato opatření byla vykonávána velmi přísně a tak není divu, že japonský zahraniční obchod prakticky klesl k nule.
Po roce 1635 došlo k dočasnému boomu, a to zejména díky zakládání výrob, které nahrazovaly zboží z dovozu (např. hedvábí). Růst zaznamenalo o zemědělství (výnos obilí stoupl v letech 1600 až 1720 dvakrát, z části však díky zavádění nových technologií před rokem 1635. S tímto rozvojem rostl i počet obyvatel z asi 20 mil. kolem roku 1600 (odhad) na 30 mil. v roce 1721 (1.sčítání lidu). Po odeznění tohoto přechodného boomu však následovala stagnace. Nejhůře postiženo bylo zemědělství, kde se již vyčerpal potenciál nových technologických inovací a výnos z jednotky plochy zůstával prakticky stejný. Následkem této skutečnosti docházelo velmi často k hladomorům (potraviny nebylo možno dovézt), a díky nim se zastavil růst počtu obyvatel. Zároveň docházelo k sociálním otřesům, které ústily do četných povstání. Stagnovala i řemesla a obchod a ještě v 60. letech 19. století prakticky neexistoval průmysl, který by mohl masově uspokojovat potřeby obyvatel. Mnoho výrob se tak odehrávalo v malých řemeslných dílnách, jejichž výrobní metody odpovídaly kusové výrobě středověku. Doprava také skomírala (navíc byla zakázána stavba železnic). Narůstajícím problémům se vláda snažila čelit reformami jež zahrnovaly například: apelace na morálku, boj proti rozmařilosti, další omezování obchodu, vysídlování měst atd. A tak vláda, která sama vyvolala nedostatek potravin a průmyslového zboží, nyní nabádala obyvatelstvo k jeho nižší spotřebě. Výsledkem však bylo jen další zhoršení situace. Ta pak byla dále prohlubována inflací (zlehčování měny), kterou samozřejmě vyvolala vláda. Nahromaděné problémy a nespokojenost občanů nakonec vedly k ozbrojenému svržení vlády v roce 1868 (Přestože byla vládní vojska početnější byla poražena méně početnými, ale lépe vyzbrojenými odpůrci).
Po svržení vlády byla zrušena omezení v pohybu osob, a tím i v obchodě, omezení ve vykonávání povolání a byly výrazně rozšířeny osobní svobody. Výsledky se dostavily v zápětí. Například v doposud zaostalém zemědělství stoupl po zavedení nových technologií výnos obilí z jednotky půdy jen v 80.-tých letech o 21 % a plocha obilných polí o 7 %. V letech 1890 a 1915 pak výnos vzrostl o plných 100 %! Se stoupajícím výnosem pak zákonitě vymizely hladomory. Dařilo se i průmyslu, který v podstatě teprve tehdy vznikl. Zejména se jednalo o textilní, těžký, stavební a hornický průmysl a výrobu elektrické energie. To vše umožnilo zásobovat stále početnější obyvatelstvo (v roce 1895 již 45 mil. obyvatel) průmyslovým zbožím. Například přadláctví do té doby převážně praktikované jen v malých dílnách nyní představovalo velké průmyslové odvětví s řadou továren jehož produkce jen v v 80.-tých letech vzrostla 10 x a stalo se významným japonským vývozcem. Boom zaznamenala i doprava. V letech 1883 – 1890 vzrostla délka sítě soukromých(!) železnic ze 100 km více jak 14 x, rozvíjelo se loďařství a lodní doprava, telegraf atd. Krátce řečeno Japonsko se po letech stagnace a zaostalosti opět dostalo mezi vyspělé země tak jako tomu bylo na začátku 17. století.
Omezování zahraničního obchodu a pohybu osob v Japonsku po roce 1635 nebylo sice motivováno snahami ochránit domácí odvětví a pracovníky před konkurencí a udržet sociální standarty, nicméně vedlo k naprosto stejným katastrofálním výsledkům. Úpadek, zaostalost, hladomory, povstání a z nich plynoucí smrt se staly realitou a skutečnými výsledky této politiky. A co je pro všechny vlády nejdůležitější tj. udržení se pomocí podobných politik u moci se zjevně japonské vládě nepovedlo. Nakonec byla vláda po krvavém boji smetena. To platí i pro současné západní vlády, které udržují na podobných omezujících principech založené státy blahobytu jen proto, aby předešly sociálním otřesům a svému pádu. Mohou však tyto otřesy nanejvýš oddalovat. Stojí totiž samy u jejich vzniku. Již dnes proto stojí tváří v tvář svému vlastnímu pádu.
Použitá data pocházejí z knihy Reischauer E.O., Craig A.M., Dějiny Japonska, 2001, NLN
