Kolik stojí vládní TikTok?

Každý, kdo jen trochu sleduje zprávy, si nemohl nevšimnout, že vládu přišli dva influenceři na TikTok, Instagram a YouTube na 500 000 korun (od čehož bylo později upuštěno), a každý, kdo jen trochu zná Divadlo Járy Cimrmana, nemůže nevědět, že jed muchomůrky zelené je tak jedovatý, že množství, které lze nabrat na špičku nože, by usmrtilo 100 000 myší.

U státních výdajů jsme již tak navyklí pohybovat se v pro většinu z nás nepředstavitelných miliardových a milionových částkách, že cena vládního projektu pouze ve stovkách tisíc vypadá familiárně a v porovnání naprosto zanedbatelně – vždyť v přepočtu na obyvatele jde jen o necelých pět haléřů. A přestože rozpočet na populaci pochopitelně astronomicky vysoké ceny státních projektů rozmělňuje, faktem zůstává, že zdrojem financí na tyto výdaje jsou všichni daňoví poplatníci. Pojďme se tedy na věc podívat spolu s cimrmanovským profesorem Weberem, a převést si skutečné ceny některých vybraných státních výdajů a projektů do lépe představitelných jednotek.

Začněme tedy oním TikTokem pro úřad vlády. Převedeno na ty nejvíce české jednotky,  pořídit vládě influencery by vás vyšlo zhruba na 1,8 nové fabie, nebo na asi 14 286 čepovaných piv. Nejste motoristé, a díky lockdownům už nevíte, co je čepované pivo? Nevadí. Nejlepší jednotka je nakonec vždycky čas. Při průměrné mzdě z loňského roku by vám při osmihodinových pracovních dnech – za předpokladu, že byste brali celou tehdy ještě superhrubou mzdu a neplatili již žádné jiné daně – trvalo vydělat vládě na Instáč a TikTok 229 dní. To však jen za předpokladu, že by zcela celý vás výdělek šel na TikTok. Pokud bychom chtěli projekt zaplatit jen z daní z vaší práce, pak by daně z vaší práce šly pouze a jen na projekt influencerů pro úřad vlády celých 357 dní, tedy bezmála rok (počítáme daňové břemeno z roku 2020, které činilo 64,31 %). Jeden z nás tedy celý loňský rok odváděl vládě daně jen na tento projekt.

Pojďme se podívat touto optikou na další nedávné projekty. Například systém na registraci očkování proti koronaviru, vyhlášený tím, že neakceptoval rodná čísla pacientů, pro které byl designován, a který vyšel na asi 9,3 nové fabie, nebo chcete-li 2,6 milion korun. Přepočet na pracovní dny zde již přestává být pro větší představitelnost použitelný, protože se dostáváme na 1193 dny při práci pouze na registrační systém a 1854 dny, po které bychom museli pracovat, aby jen naše daně pokryly náklady na tvorbu registračního systému. Pro ilustraci spíše poslouží údaje v letech, které činí 3 roky a asi 3 měsíce, respektive 5 let a jeden měsíc.

Podobným, avšak výrazně dražším projektem byl slavný projekt elektronických dálničních známek, u kterého se vystřídalo několik ministrů dopravy, až jej nakonec dotáhl do konce dvojministr Karel Havlíček. Ten vyšel na skoro 9 milionů točených piv. Zatímco ta jsou však věcí před-virové minulosti, čas plyne dál, a na tento konkrétní projekt by muselo uplynout 389 let bez dovolené a víkendů, než by jeden člověk projekt svými celými příjmy zaplatil, a 605 let, než by jej zaplatily jen daně jednoho člověka. To je pro představu o 20 let více, než trvala kompletní výstavba katedrály sv. Víta, kterou započal Jan Lucemburský v roce 1344.

A když už jsme u toho, kolik času nás vlastně stojí takový (jedno-)ministr? Ten bere měsíčně zhruba 0,71 fabie, na měsíc jednoho ministra tedy průměrný člověk vydělává 142 dní, kdy jeho daně pokrývají jen plat ministra. Dobrá zpráva je, že dvoj-ministr bere stejně jako ministr jednonásobný. Řadový poslanec je lacinější, ten vyjde jen na 125 dní.

Z nedávno zrušených projektů se nabízí státní účtenková loterie. Měsíční výhry z loterie měly hodnotu přes 19 fabií a měsíční provoz vyšel na něco přes 12 živých tygrů. Kolik to vyjde v čase? Dohromady na měsíční výhry i měsíční provoz by průměrný zaměstnanec pracoval osm let a tři měsíce. Vzhledem k tomu, že Účtenkovka fungovala asi 30 měsíců, na provoz a výhry po dobu celého projektu by náš zaměstnanec pracoval o pět let déle, než kolik uběhlo od napsání Smithova Bohatství národů.

Podívejme se na další programy, které si náš zaměstnanec mohl v nedávné době pořídit. Kdo by nechtěl takové aerolinky? Na záruku, kterou stát poskytl Smartwings, by musel náš zaměstnanec odvádět daně 1758 let, což je číslo, které v kilometrech téměř přesně odpovídá vzdálenosti z Prahy do Madridu. Až na to vydělá, bude si tam moct zaletět a poobědvat rybu.

Proč rybu? Protože by na ní vydělal podstatně rychleji, než jak dlouho by pracoval na částku, kterou bude po dobu deseti let stát vydávat na znovuzarybnění otrávené Bečvy. Při pultových cenách by si totiž mohl za výši tohoto ročního výdaje koupit přes dvě tuny lososa. Pro vegetariány dodejme, že na tento roční příspěvek by tedy sám pracoval skoro rok a půl.

Jste studenti a zrovna jste zjistili, že tento rok nakonec maturujete? Maturita jednoho z vás vyjde na něco málo přes 60 nezlevněných avokád. Daně člověka s průměrnou mzdou by vaši maturitu zaplatily za 14 hodin práce. S nástupní mzdou brigádníka v McDonaldu byste ale jen na zaplacení nákladů své maturity museli pracovat přes 25 hodin. Jste studenti, a maturitu máte za sebou? Karlova univerzita obdržela za rok od státu prostředky ve výši dvou fabií se 121 000 avokády v každé z nich. Pokud jste ostřílení pohovory s rádoby kreativními otázkami o golfových míčcích v letadlech, a máte podezření, že tolik avokád se do Fabie nevejde, pak tedy jde asi o 10,2 milionu korun. Na roční provoz Karlovy univerzity by tak padly daně průměrného Čecha za skoro 20 let, tedy více než polovinu svého pracovního života.

Na druhou stranu existují projekty, kde extrémní množství času, které by jednotlivce stálo je svými příjmy či daněmi pokrýt, vyznívají spíše jako argument pro jejich státní zajišťování než naopak. Takovým projektem může být třeba starobní důchod. Roční důchod průměrného důchodce stojí 0,62 fabie a průměrný zaměstnanec by všechny své daně platil na důchod jednoho seniora 123 dní. Pokud člověku trvá třetinu roku, než se svých daní vydělá na roční příjem jednoho důchodce, může se proto zdát, že by bylo nemožné vlastní důchod pokrýt soukromými úsporami. Průběžnému důchodovému systému také stále ještě nahrává současný poměr obyvatel ČR mezi 18 a 64 lety vůči počtu důchodců; pokud počet dní přepočítáme vzhledem k tomuto poměru, zjistíme, že daně jednoho průměrného zaměstnance jdou jen na důchody asi osminu roku. Jakkoli se doba práce „na důchody“ může díky přerozdělování průběžného systému zdát nyní snesitelnější, je třeba si uvědomit jednak to, že poměr vydělávajících osob a důchodců se v čase mění nepříznivým směrem pro průběžný systém. Šetření na vlastní důchod navíc usnadňuje to, že v současnosti lidé pracují o něco málo než o polovinu déle než po dobu, kterou stráví v důchodu. Celý tento výpočet je navíc velmi zkreslen tím, že díky počítání s daněmi průměrného zaměstnance ignorujeme skutečnou daňovou incidenci, která pochopitelně není rovnoměrně rozložená.

Výrazně příznivěji působí časové náklady financování další zásadní služby, zdravotnictví. Průměrné náklady zdravotnictví na osobu na rok činí ekvivalent asi 1000 zubních past Colgate, a průměrný zaměstnanec by jen na své zdravotnictví pracoval pouhých 16 dní, a 24 dní by mu trvalo, než by péči o své zdraví uhradil jen ze svých daní.

Z oblasti zdravotnictví se dále nabízí jednorázové rouškovné, které ilustraci ani zásadně nepotřebuje, díky snadno představitelné výši kolem 120 avokád či jedné průměrné krajty, nebo letos velmi exponovaná Světová zdravotnická organizace (WHO), do které činil český příspěvek v roce 2020 ekvivalent 62 let daní průměrného zaměstnance.

Úplně nakonec se podívejme na sčítání lidu, které nás má čekat v roce 2021. Aby jeden člověk ze svých daní zaplatil celý projekt, musel by pracovat bez víkendů a dovolených 4 347 let. To je v zásadě tolik času jako odhadované stáří pyramid v Gíze. Dámy a pánové, nechci se vás dotknout – kdo z vás to má?