Makroekonomický stav boje s chudobou je ekonomům velmi dobře znám. Na rozdíl od veřejnosti, která se domnívá, že světová chudoba je stále větším problémem, vědí ekonomové, že opak je pravdou:
Avšak otevírání světových trhů nestačí. Pomoc s chudobou je třeba aplikovat také na mikroúrovni, už jenom proto, že spousta zemí se do zapojení do mezinárodního obchodu příliš nemá nebo čelí ze strany bohatých zemí nemorálním překážkám, jako jsou cla nebo přehnané sanitární a fytosanitární standardy. Letošní Nobelova cena za ekonomii se zabývá bojem s chudobou na mikroúrovni.
Dělí se o ni tři ekonomové Abhijit Banerjee, Esther Duflová a Michael Kremer. Banerjee a Duflová jsou manželé, první manželé, kteří sdílejí Nobelovu cenu za ekonomii. Avšak v minulosti již získal Nobelovu cenu za ekonomii Gunnar Myrdal (v roce 1974 společně s Friedrichem A. Hayekem) a jeho žena Alva poté v roce 1982 získala nobelovku za mír.
Esther Duflová je taktéž nositelkou medaile Johna Batese Clarka, druhou nejprestižnější cenou v ekonomii, udělovanou ekonomům pod 40 let. Je po Elinor Ostromové teprve druhou ženou, která získala ekonomickou nobelovku a je ve svých 46 letech suverénně nejmladší ze všech laureátů. Je taktéž úspěšnou popularizátorkou svého vědeckého přístupu:
Hlavní myšlenka, za kterou byla letošní Nobelova cena udělena, se dá podle samotného nobelovského výboru shrnout takto: Ekonomická teorie nám sama o sobě nemůže odpovědět na otázku, zda je efektivnější najmout dočasně další učitele s možností znovuzaměstnání, nebo zmenšení školních tříd. Neřekne nám, zda mikroúvěry zvedají mezi chudými podnikatelského ducha. A neřekne nám ani, do jaké míry zvyšuje dotovaná zdravotní péče investice lidí do vlastního zdraví. Na to potřebujeme kvantitativní empirický výzkum, který provádějí právě tři letošní laureáti. Často s nejrůznějšími spoluautory, ale práce těchto tří vyčnívá.
Jak dojdou k odpovědím na tyto otázky? Pomocí tzv. randomizovaných řízených experimentů. Ty známe z dalších věd, především z medicíny, ale také např. z webové analytiky. Podstatou těchto experimentů je, že se určí vzorek několika např. keňských vesnic (kde v 90. letech začínal Kremer), a v některých z nich se aplikuje zkoumaná metoda (např. výše zmínění dodateční učitelé), v dalších konkurenční metoda (menší třídy) a v dalších nezměníme nic. Po čase pozorujeme efekty našich řešení. Třetí skupina vesnic, ve které jsme nic nezměnili, nám slouží jako tzv. kontrolní skupina, pomocí níž hlídáme, zda nejsou efekty způsobeny něčím jiným než naším pokusem. Populárně tyto randomizované řízené pokusy vysvětluje hlavní ekonom investiční skupiny Natland Petr Bartoň v článku Nobelovka za ekonomii inspirovanou lékařstvím.
Abychom odpověděli na výše položené otázky: Dodateční učitelé zlepšují studijní výsledky žáků, zatímco zmenšené třídy moc ne, Kremer zjistil, že 30 % učitelů v Indii se nedostaví do práce. Mikroúvěry nemají tak pozitivní účinky, jak jsme se kdysi mohli domnívat (nositel Nobelovy ceny za mír 2006 Muhammad Yunus promine). Investice lidí do preventivní péče se ukazuje jako velmi citlivá na cenu, což dává silný argument pro dotování těchto investic.
Duflová a Banerjee spustili Poverty Action Lab, tato laboratoř funguje jako uzel pro stovky výzkumníků z celého světa. Duflová se spoluatory taktéž zkoumala dopad indického ústavního zákona, který předepisoval, že v každém státě (Indie je federace) musí být třetina předsedů vesnických rad ženy. Duflová a spoluatoři došli k závěru, že političky směřují investice jinam než muži, do infrastruktury potřebné pro ženy, a že političky zvyšují šance budoucím političkám. Banerjee a Duflová napsali empirickou studii Ekonomické životy chudých. Jak vypadá váš život, když máte méně než dolar na den?
Duflová, Kremer a spoluautor také sepsali fascinující studii o využití umělých hnojiv v Keni (pdf). Pointou paperu je, že využití hnojiv výrazným způsobem zvyšuje výnosnost, avšak farmáři je nevyužívají nejspíš kvůli nějakým lokálním kognitivním zkreslením než kvůli tomu, že by jim byla hnojiva nedostupná z jiných důvodů.
Banerjeeho (pdf) jednoduchý model stádního chování (nesouvisí s tématem letošní Nobelovy ceny) vysvětluje mnoho z toho, jak se chováme v politice, ale i na Twitteru a na Facebooku. Ukazuje, že důležité je, v jakém pořadí se k nám dostanou informace. Banerjee je taktéž významným výzkumníkem na poli ekonomických dějin Indie. Je také autorem paperu Ekonomie drbů.
K poslechu je tu rozhovor Russe Robertse s Banerjeem v Robertsově podcastu EconTalk.
Kremer je autorem nápadu na státní odkup patentů. Myšlenkou tohoto přístupu je, že vláda nakoupí patent a dá ho veřejně k dispozici. Tím pádem nezmenšuje incentivy výzkumníků, ti mají pořád motivaci vynakládat prostředky oproti očekávanému zisku z patentu, a zároveň umožňuje rychlé využití inovace ostatními agenty na trhu. Tento nápad, jakkoliv může znít nerealisticky, byl využit v případě pneumokokové vakcíny, která již byla aplikována u 143 miliónů dětí. S projektem pomáhá také Bill Gates.
Je pro hospodářský růst lepší mít méně nebo více lidí na planetě? Kremer říká, že více. Kremer také v roce 2000 přispěl do Regulation (pdf), žurnálu libertariánského Cato Institutu. Jeho další skvělé příspěvky k ekonomické teorii vyjmenoval Tyler Cowen.
Dominik Stroukal, hlavní ekonom finanční skupiny Roklen, uvádí: „[Kremer] je autorem několika teorií, z nichž nejslavnější je „O-ring“ teorie z roku 1993. „O-ring“ je součástka, která stála za katastrofou raketoplánu Challenger v roce 1986. Kremera to inspirovalo k teorii, která vysvětluje, proč bohaté země umí vyrábět složitější výrobky a dosahují vyšší produktivity, než jaké dosahují chudé země.”
Na základě metodologického přístupu se letošním laureátům a jejich kolegům říká randomistas. Tento přístup není bez kritiků, viz např. Acemoglu (2010), Labroussová (2015) nebo Pritchett (2019).
Laureáti letošní Nobelovy ceny ukazují důležitost lokální znalosti před důmyslným centrálním (globálním) plánem, ukazují důležitost aplikované ekonomie, důležitost správné politické reakce na lokální problémy a porozumění lokálním incentivům a také důležitost vědecké metody.
Stejně jako loni zejména u Williama Nordhause ukazuje Nobelův výbor, že populární témata (globální oteplování, světová chudoba) nemáme ignorovat, ale máme hledat seriózní řešení těchto problémů, které je často bohužel diametrálně odlišné od politicky populárních řešení.
Ekonomie je stále zejména v USA výrazně mužským oborem, ocenění ženy tak snad napomůže vyrovnat tuto genderovou disbalanci, tím spíše, když její vlastní výzkum ukazuje, že tato disbalance má empiricky měřitelný vliv.
Liberální institut se těmto tématům věnuje v knize Pokrok: Deset důvodů, proč se těšit na budoucnost od Johana Norberga.
—
Článek výrazně čerpá z článku Alexe Tabarroka The Nobel Prize in Economic Science Goes to Banerjee, Duflo, and Kremer na blogu MarginalRevolution.com.
S přispěním Jiřího Nohejla.
