Zdá se, že se nedokážou zastavit. Tento týden ministři EU pro klima dosáhli dohody o dalším novém klimatickém cíli EU, tentokrát pro rok 2040. Navzdory některým ústupkům v několika bodech se členské státy EU dohodly na snížení emisí CO₂ o 90 % ve srovnání s úrovněmi z roku 1990.
Několik pozitivních zpráv: zavedení extrémně nákladné nové daně z CO₂ ETS2 pro osoby, které jezdí benzínovými nebo naftovými automobily nebo vytápějí své domy plynem, bude odloženo o jeden rok, až do roku 2028. Členské státy EU budou také moci kompenzovat malou část – 5 procent – svých vlastních emisí nákupem takzvaných uhlíkových kreditů mimo Evropskou unii, a to na náklady daňových poplatníků.
Zvláštní je, že kvalifikovaná většina členských států EU hlasovala pro tento typ politiky. Proti hlasovaly pouze Maďarsko a Slovensko. Belgie a Bulharsko se zdržely hlasování. Itálie, Polsko a Rumunsko byly poněkud zdrženlivé, ale nakonec kompromis podpořily. Ostatní evropské vlády zcela ignorují rostoucí odpor proti tomuto typu ekonomicky škodlivé klimatické politiky.
Důvodem pro přijetí rozhodnutí v této věci právě teď je takzvaný „klimatický summit“ COP30 v Brazílii. Evropský komisař odpovědný za klimatickou politiku, Wopke Hoekstra, poté s potěšením reagoval, že EU bude nyní moci i nadále hrát „vedoucí roli“ v klimatické politice. Připustil však, že vysoké náklady na energii a sociální protesty byly důvodem pro oslabení návrhů Evropské komise.
COP30
Každoroční summit OSN ke klimatu (COP) začíná tento měsíc. V loňském roce se tento klimatický summit COP konal v Baku, které je centrem těžby ropy a zemního plynu. Letos se bude konat v brazilském Belému uprostřed amazonské oblasti, což donutilo Brazilce kácet lesy, aby mohli postavit nové silnice a letiště a summit tak mohl proběhnout. Desítky tisíc hektarů chráněného amazonského deštného pralesa byly vykáceny, aby mohla být postavena nová čtyřproudová dálnice.
Skutečnost, že USA pod vedením Donalda Trumpa opět vystoupily z Pařížské klimatické dohody, evropské vlády nijak neznepokojuje, stejně jako skutečnost, že Čína a Indie pokračují v rozšiřování svých uhelných elektráren. V Číně například letos vzrostla kapacita uhelných elektráren o 80 až 100 gigawattů. Uttarpradéš, nejlidnatější indický stát, a východní stát Ásám, který nedávno zrušil pobídky pro projekty čisté energie, plánují v příštích dvou měsících podepsat smlouvy o nákupu celkem nejméně 7 gigawattů energie z uhlí, která má být dodána do roku 2030. Klimatická neutralita? „Nulové emise“? Díky, ale ne, říkají Indie a Čína.
Evropské unii se to zdá být jedno. Plný nadšení poděkoval předseda Evropské komise brazilskému prezidentovi Lulovi a prohlásil: „Brazílie prokazuje velkou vůdčí roli. Ať už jde o stanovení ceny uhlíku nebo o boj za naše lesy.“
Bylo by to legrační, kdyby to nebylo tak smutné. Kromě toho, že EU pokazila svou vlastní novou byrokratickou směrnici o odlesňování, která vyvolává rozhořčení jak v Evropě, tak mimo ni, není Brazílie zrovna vzorným žákem, pokud jde o odlesňování. Například pěstování sóji je zodpovědné za značné ekologické škody.
Tvorba klimatické politiky v zemi pěstování sóji
V srpnu se brazilské úřady rozhodly pozastavit takzvané „moratorium na sóju z Amazonie“ (ASM). Tato dohoda je odvětvovou dohodou, na jejímž základě se obchodníci s komoditami zavázali nekupovat sóju z oblastí, které byly odlesněny po roce 2008. Podle studií to přispělo ke snížení celkové míry odlesňování v oblasti Amazonie. Na této dohodě je pozoruhodné, že byla dobrovolná a spojila zemědělce, environmentální aktivisty a mezinárodní potravinářské společnosti. Umožnila výrazné zvýšení produkce sóji bez ničení amazonské oblasti a odhaduje se, že zabránila odlesnění 17 000 km².
WWF varuje, že „bez náležitých ochranných opatření způsobuje sójový průmysl rozsáhlé odlesňování a vysídlování drobných zemědělců a domorodých obyvatel po celém světě“. Ačkoli se sója pro výrobu oleje pěstuje na ploše 125 milionů hektarů, což představuje téměř 30 % plochy olejnin na celém světě, pokrývá pouze 28 % poptávky po rostlinném oleji, což naznačuje značnou neefektivitu.
Nevládní organizace si proto stěžují, že produkce sóji v Brazílii významně přispívá k odlesňování amazonského deštného pralesa, a to jak přímo kácením lesů pro nové sójové farmy, tak vysídlováním drobných zemědělců, kteří se poté stěhují do lesních oblastí, aby se věnovali subsistenčnímu zemědělství. Svou roli samozřejmě hraje i infrastruktura pro rozvoj tohoto odvětví, stejně jako používání pesticidů a dopad pěstování sóji na spotřebu vody a zpracování odpadu. Kromě toho je brazilský zemědělský sektor, a tedy do značné míry i pěstování sóji, odpovědný za přibližně tři čtvrtiny emisí CO₂ v zemi, kde se nyní schází globální klimatický klub.
Demokratický deficit
V článku o COP30 udělala BBC rozhovor s Claudiem Verequetem, prostým brazilským dělníkem. Ten si stěžuje na novou silnici, která byla postavena, aby dopravila tvůrce klimatické politiky do Belému: „Všechno bylo zničeno,“ říká a ukazuje na vykácený les a dodává: „Naše sklizeň už byla zničena. Už nemáme ten příjem, který by uživil naši rodinu.“ Tvrdí, že od státní vlády nedostal žádnou kompenzaci, a také se obává, že výstavba této silnice povede v budoucnu k dalšímu odlesňování, protože oblast je nyní pro podniky přístupnější.
V Evropě mnoho lidí souhlasí spíše s Claudiovým názorem než s názorem Evropské komise, která se i nadále chlubí tím, že je „klimatickým lídrem“. V posledních letech však veřejná podpora nákladné klimatické politiky v Evropě výrazně poklesla. Zatímco v roce 2018 ještě 35 % Evropanů považovalo klima a životní prostředí za dvě nejdůležitější výzvy, kterým EU čelí, dnes je to pouhých 10 %. Kontrast s tím, co rozhodují politici, je zarážející. Skutečný demokratický deficit.
Pieter Cleppe je šéfredaktorem Brussels Report. Předtím působil jako vedoucí bruselské kanceláře Open Europe. Je vystudovaný právník, dříve vykonával advokátní praxi v Belgii a pracoval jako vládní poradce a autor projevů belgického státního tajemníka pro správní reformu. Také dříve pracoval jako analytik v belgickém institutu Itinera, který pomáhal založit. Právní vzdělání získal na Katolické univerzitě v Lovani a studoval také ekonomickou analýzu práva na univerzitách v Hamburku, Bologni a Vídni.
