Evropská unie se nachází na křižovatce. Pod vedením Ursuly von der Leyenové vyvolává nadměrná regulace EU v oblasti životního prostředí a digitálních technologií nadále obavy v celé Evropě, přičemž zpráva Maria Draghiho je jen posledním příkladem. Úpadek průmyslu, rostoucí nespokojenost s politikou v oblasti klimatu a snaha o centralizaci signalizují budoucnost plnou problémů.
Navzdory varování Maria Draghiho, že „touto legislativou zabíjíme naše podniky“, se při pohledu na rozdělení portfolia své nové Evropské komise zdá, že von der Leyenová se příliš nepoučila z nespokojenosti veřejnosti projevené v červnových volbách. Nominace osobností jako Stéphane Séjourné, Teresa Ribera a Christophe Hansen na posty nových evropských komisařů jen umocňuje pocit, že Komise prosazuje ekonomicky neudržitelnou politiku. Nejvíce znepokojující je však skutečnost, že se jí podařilo odmítnout nominaci Thierryho Bretona, kterého Francie navrhla na druhé funkční období. To je skutečně známkou přílišné centralizace moci v EU.
Pád Thierryho Bretona
Bretonova náhlá rezignace z minulého pondělí představuje významný moment v probíhající konsolidaci moci pod vedením von der Leyenové. Francouzský komisař odstoupil poté, co obvinil von der Leyenovou, že uzavřela dohodu s francouzským prezidentem Macronem o jeho odvolání výměnou za vlivnější roli Francie v budoucnosti.
Breton se na začátku roku dostal na titulní stránky novin, když varoval Elona Muska, majitele X (Twitteru), před šířením škodlivého obsahu v EU během Muskova plánovaného rozhovoru s Donaldem Trumpem. Jeho odchod však nesouvisel ani tak s jeho nepřátelským postojem ke svobodě projevu, který von der Leyenová sdílí, jako spíše s napjatými vztahy s von der Leyenovou. Francouzský novinář Jean Quatremer poukázal na to, že Bretonova veřejná kritika vedení von der Leyenové mezi nimi vyvolala značné napětí.
Breton nebyl jediným komisařem, který zpochybňoval centralizaci moci von der Leyenové, ale byl jedním z nejotevřenějších. Jeho nesouhlas s pokusem von der Leyenové jmenovat Markuse Piepera „vyslancem EU pro malé a střední podniky“ byl jen jedním z příkladů třenic. Tato funkce, dříve čestná, byla přeměněna na dobře placenou, na což Breton poukázal. Jeho střety s von der Leyenovou spolu se stále horšími vztahy s velkými technologickými firmami v USA nakonec vedly k jeho odchodu.
Schopnost von der Leyenové přesvědčit Francii, aby Bretona odvolala, poukazuje na rostoucí moc předsedkyně Evropské komise. Stojí to v kontrastu s koncem 90. let, kdy Jacques Santer nedokázal přesvědčit francouzskou komisařku Édith Cressonovou, aby odstoupila, přestože byla zapletena do korupčního skandálu.
Tato rostoucí centralizace moci pod vedením von der Leyenové se neobešla bez kritiky. Osobnosti jako Breton a další se otevřeně postavily proti jejímu stylu vládnutí. Přesto je na začátku jejího druhého funkčního období zřejmé, že von der Leyenová hodlá svůj kurz udržet i přes odpor veřejnosti a politiků. To je patrné i z rozdělení jejího portfolia kandidátů na komisaře EU.
Zelená dohoda jako obvykle
Jmenování Teresy Riberové komisařkou pro hospodářskou soutěž, která má na starosti i politiku v oblasti klimatu, je asi nejvíce znepokojující. Vůbec ji nezajímá zamezení státní podpory, o čemž svědčí miliardové dotace na „zelený vodík“, které vyplatila španělská vláda, ignorujíc kritickou zprávu Evropského účetního dvora o takovém přístupu.
Riberová, španělská socialistka s dlouhou historií prosazování klimatické politiky, kterou mnozí považují za ekonomicky škodlivou, bude rovněž zodpovědná za portfolio „čistou, spravedlivou a konkurenceschopnou ekonomickou transformaci“. Obzvláště znepokojivý je její odpor k jaderné energii, osvědčenému zdroji energie, který dokáže spojit životní úroveň se snižováním emisí CO2.
Riberová není ve svém protijaderném postoji osamocená. Dán Dan Jørgensen, další klíčový hráč v energetické politice Komise, sdílí její odpor. Za jeho působení v Dánsku byly realizovány nákladné a nakonec neúspěšné energetické projekty, jako například „energetické ostrovy“.
Klimatičtí aktivisté a lobbisté za obnovitelné zdroje energie si údajně vykládají rozhodnutí von der Leyenové, že Riberová, Jørgensen a nizozemský komisař Wopke Hoekstra budou zodpovědní za politiku v oblasti klimatu a energetiky, jako signál pokračování „zelené dohody“ (green deal), i když tento termín byl nyní z titulů komisařů EU vyškrtnut, protože se stal velmi toxickým.
Obavy z obchodu
Další znepokojivou postavou je lucemburský komisař Christophe Hansen, který byl jmenován novým komisařem EU pro zemědělství. Jako bývalý zpravodaj směrnice EU o odlesňování je zodpovědný za směrnici, která vedla ke značným třenicím v mezinárodním obchodě, zejména s klíčovými vývozci palmového oleje, jako je Malajsie a Indonésie, kde by mnoho drobných zemědělců bylo zasaženo novými byrokratickými požadavky EU, a to i přesto, že v současné době je 93 % palmového oleje dováženého do Evropy z udržitelných zdrojů. Protože EU odmítla uznat jejich normy pro odlesňování, které podle nevládních organizací účinně snižují úbytek lesů, zastavila se obchodní jednání. Naproti tomu Velká Británie tyto normy přijala a projevila tak pragmatičtější přístup.
Důsledky směrnice nyní přiměly Německo a další členské státy EU, jakož i Spojené státy a Brazílii, aby požádaly o odklad jejího provádění. Hansenova úloha v této věci vyvolává hluboké otázky, zda je správné udělit mu novou, mocenskou funkci.
Další zadlužení EU?
Na seznam osobností, které vyvolávají obavy, přibyl Andrius Kubilius, kandidát na litevského komisaře pro obranu. Kubilius, kterého agentura Bloomberg již nazvala „prvním šéfem obrany EU“, neztrácí čas a prosazuje další společné evropské dluhové emise na financování masivního obranného rozpočtu ve výši 500 miliard eur. Pokud by se to ukázalo jako politicky neuskutečnitelné, navrhl také sáhnout do prostředků z europrogramu Covid Recovery nebo ze záchranného fondu eurozóny.
Podobně podporuje centralizaci EU i francouzský kandidát na komisaře Stéphane Séjourné, blízký spojenec francouzského prezidenta Macrona, který hlasoval pro evropské daně, sankční regulaci klimatu a klimatická cla. Podpořil také nechvalně proslulý faktický zákaz spalovacích motorů v EU, který nyní slouží jako symbol průmyslového úpadku Evropy, který si Evropa způsobila sama. Jako evropský komisař bude nyní Séjourné zodpovědný za „prosperitu“ a „průmyslovou strategii“.
To vše vypovídá o stavu EU. Jeden evropský diplomat komentuje rozdělení portfolií von der Leyenové a vysvětluje, že „když se podíváte, kdo vede generální ředitelství [bruselská verze národních ministerstev], jsou to všechno důvěrníci von der Leyenové“. Teoreticky mohou Evropský parlament i členské státy EU tlačit na změny v Komisi, ale je nepravděpodobné, že tak učiní.
