Tento den před 34 lety navštívil Boris Jelcin – tehdy čerstvě zvolený poslanec Nejvyššího sovětu Sovětského svazu – Johnsonovo vesmírné středisko NASA v texaském Houstonu, kde si prohlédl toto americké vládní zařízení a různé technologie, které se v něm nacházejí. Ale právě krátká, improvizovaná návštěva nedalekého obchodu s potravinami dost možná změnila světové dějiny.
Jelcin, který se o dva roky později stal prvním svobodně zvoleným vůdcem Ruska, se toho dne procházel uličkami relativně malého obchodu Randall’s a byl ohromen rozmanitostí a cenovou dostupností vystavených produktů. Podle různých zpráv tato návštěva – nikoliv návštěva NASA – katalyzovala Jelcinův odchod z komunistické strany a jeho opuštění sovětského ekonomického modelu. Jeho nekrolog v New York Times z roku 2007 o tom vypráví:
Během návštěvy Spojených států v roce 1989 byl více než kdy jindy přesvědčen, že Rusko bylo zničeno centralizovaným, státem řízeným ekonomickým systémem, kde lidé stáli dlouhé fronty na nákup nejzákladnějších životních potřeb a častěji než kdy jindy našli prázdné regály. Byl ohromen tím, co viděl v houstonském supermarketu, kaleidoskopickou nabídkou masa a zeleniny, kterou měli obyčejní Američané k dispozici.
Leon Aron, citující Jelcinova spolupracovníka, v životopise Yeltsin: A Revolutionary Life napsal: „V letadle do Miami dlouho seděl bez hnutí, hlavu v dlaních. ‚Co to udělali našemu ubohému lidu?‘ řekl po dlouhém mlčení.“ A dodal: „Po návratu do Moskvy se Jelcin vyznával z bolesti, kterou cítil po exkurzi v Houstonu: ‚Bolest za nás všechny, za naši zemi, tak bohatou, tak talentovanou a tak vyčerpanou neustálými experimenty‘.“
Aron napsal, že Jelcin dodal: „Myslím, že jsme se dopustili zločinu proti našemu lidu, když jsme jeho životní úroveň učinili tak nesrovnatelně nižší než životní úroveň Američanů.“ Jeden z pobočníků, Lev Suchanov, údajně prohlásil, že právě v té chvíli se v jeho šéfovi „zhroutil poslední zbytek bolševismu“.
S kolegyní z Cato Institutu Sophie Bagleyovou připomínáme tento úžasný příběh v připravované eseji pro Defending Globalization, nový projekt Cato Institutu, v němž vysvětlujeme, jak hojnost potravin ve Spojených státech, za kterou z velké části vděčíme globalizaci, podnítila Jelcinovu konverzi k chladícímu boxu v supermarketu od té doby se ještě zvýšila. Například mezi lety 1975 a 2022 se počet výrobků v průměrném americkém supermarketu zvýšil více než trojnásobně, z 8 948 výrobků na neuvěřitelných 31 530 výrobků. Ne všechen tento nárůst je samozřejmě způsoben globalizací, ale velká část ano. Jak je uvedeno níže, například dovoz v podstatě všech druhů potravin se v desetiletích po Jelcinově prohlídce Randall’s výrazně zvýšil:
Některé z těchto přírůstků jsou odrazem rostoucího zájmu Američanů o „etnické potraviny“ a s tím souvisejícího nárůstu jejich nabídky v amerických obchodech s potravinami. Jak jsem poznamenal ve svém prvním eseji pro tento projekt (o současném stavu globalizace), tyto kuchyně jsou dnes „tak běžné, že je americké obchody s potravinami stěží všechny vměstnají do uličky s ‚etnickými potravinami‘, kde je kupující i prodejci chtějí mít“, zatímco „H Mart, korejsko-americký řetězec supermarketů, se stal jedním z nejrychleji rostoucích maloobchodních prodejců díky specializaci na potraviny z celého světa“.
Není však pravděpodobně většího symbolu globalizace amerických obchodů s potravinami než v oddělení zemědělských produktů. Například v roce 1980 bylo v supermarketech v průměru 100 různých druhů zemědělských produktů a v roce 1993 se jejich počet přiblížil 250. Ale i tehdy byly některé druhy ovoce a zeleniny omezeny na pěstitelské sezóny v Severní Americe a jen málokdo zde slyšel o produktech jako rambutan, liči nebo jackfruit.
Při běžné procházce stejnými uličkami dnes naopak zjistíme neuvěřitelnou rozmanitost, která je z velké části způsobena globálním obchodem a globalizovanými chuťovými buňkami Američanů. Podle FDA pochází dnes 55 % čerstvého ovoce a 32 % čerstvé zeleniny ze zahraničí. Jak Bagleyová a já vysvětlujeme v naší eseji, za expanzi mezinárodního obchodu s potravinami vděčíme z velké části dohodám o volném obchodu uzavřeným v 90. letech 20. století.
Ve Spojených státech zlepšila NAFTA z roku 1994 přístup Američanů k teplým plodinám pěstovaným v Mexiku a k některým dalším potravinám, na které se specializovala Kanada (nejen k javorovému sirupu). V celosvětovém měřítku dohody Světové obchodní organizace (WTO) z roku 1995, zejména dohoda o zemědělství, výrazně snížily překážky v celosvětovém obchodu s potravinami a souvisejícími produkty. Od té doby se zemědělský obchod více než zdvojnásobil co do objemu i kalorií. (Více informací o tom, proč máme tyto a další obchodní dohody, najdete v novém eseji Simona Lestera v sérii Defending Globalization).
Globalizace dokonce zlepšila naše domácí zásobování potravinami. Například více než 40 % oceli používané pro výrobu konzerv pochází z celého světa, což znamená, že mnoho konzervovaných potravin, ačkoli se pěstují v tuzemsku, by bylo dražších, kdyby američtí výrobci neměli přístup k dováženým materiálům. Američtí zemědělci se zase často spoléhají na dovážená hnojiva nebo využívají příjmy z vývozu k financování rozšiřování výroby či experimentování s plodinami. Celkový vývoz potravin a zemědělských produktů z USA dosáhl v roce 2022 výše 196 miliard USD, z čehož téměř polovina (88 miliard USD) směřovala do Asie.
Naděje a optimismus Jelcinova Ruska jsou dnes bohužel vzdálenou vzpomínkou. Ale jeho údiv onoho dne v Houstonu – a požehnání hojnosti amerických potravin – stále stojí za oslavu. Možná dokonce změnily svět.
Článek poprvé vyšel pod názvem Happy Yeltsin Supermarket Day! na webu Cato at Liberty. Přeložili Martin Pánek a DeepL.
Pozn. překl.: O Jelcinově návštěvě existuje také muzikál Yeltsin in Texas.
