Nechť žiješ v zajímavé době. Tato apokryfní čínská kletba nám říká, že doba klidu a míru je lepší pro život než doba zajímavých událostí. Pokud zajímavými událostmi myslíme války a převraty, má tato „kletba“ zřejmě leccos do sebe. Téměř bez výjimky toto rčení platí u zpravodajství o svobodě slova. Novinky v této oblasti bývají negativní, často velice. A přestože jinak je letošní léto klasickou okurkovou sezónou, jenom v posledních dvou týdnech jsme zaznamenali několik novinek v oblasti svobody slova.
Prodej triček a hrnků s podobiznou Hitlera není propagace nacismu, uzavřela policie. Cílem byl jen zisk, píše iRozhlas. Policie došla ke správnému závěru, i když se zcela žalostným zdůvodněním. Znamená podle policie, že když budu trička rozdávat zdarma, bude se jednat o propagaci a budu stíhaný?
Země, která by si vážila svobody slova, by řekla, že nošení triček samozřejmě je propagací, ale že propagace jakkoliv odpudivé myšlenky je zákonná, byť odsouzeníhodná. Co se prodejce týče, připadá mi nesmyslné, aby kritériem byla ziskovost. Kritériem má být, zda prodejce sám svojí činností něco komunikuje — rozdíl tedy je např. pokud je celý proces výroby hrnků a triček plně automatizovaný a zákazník sám nahraje do systému fotografii v patřičném rozlišení (obdobně jako u fotokiosků, kde si necháváme vytisknout digitální fotografie), nebo zda je pro vznik nutná kreativní práce prodavače — tedy jeho umělecký projev. Přičemž mýlit bychom se měli na straně větší svobody slova.
Článek cituje Federaci židovských obcí: „V případě nakladatelství Naše vojsko se jedná o počin otevřeně glorifikující nacistický režim. Podobné aktivity a činy považujeme za urážku všech, kteří byli nacistickým režimem zavražděni, a projev naprosté neúcty k přeživším a pozůstalým.“ Federace židovských obcí by udělala lépe, kdyby přestala orodovat za omezení svobody slova, protože člověk by řekl, že zrovna židé mají dobré zkušenosti s tím, že omezení svobody slova a svobody vyznání nemusí dopadnout dobře právě pro tuto skupinu.
Povinnou četbou by pro Federaci židovských obcí měla být kniha Defending My Enemy, kterou sepsal advokát Aryeh Neier, který úspěšně u Nejvyššího soudu USA bránil právo Americké nacistické strany na pochod židovským městem Skokie (případ National Socialist Party v. Skokie). Autor knihy Aryeh Neier je, jak název knihy napovídá, žid, jehož otec dokonce zemřel při holocaustu. Neier správně argumentuje, že pokud nebudou nacisté moci hrát mučednickou kartu, v otevřeném a férovém souboji myšlenek nemají šanci, a že židé jsou nejlépe chráněni pod vládou práva, která umožňuje všem minoritám říkat, co chtějí.
—
Francie přijala zákon zakazující catcalling. Francie je samozřejmě země, kde neexistuje svoboda slova. Země, kde jsou zakazovány satirické časopisy, protože si dělají legraci z prezidentů. Nyní tedy omezila Francie svobodu slova dále zákazem verbálního obtěžování na ulici.
Avšak, jak psala ACLU již před čtyřmi roky, samozřejmě bychom měli mít zákony, které zakazují pronásledování lidí na ulici, vyhrožování, stalking, doteky nebo přivádění druhých do obav, že se jich budete dotýkat. Ale zakazovat prosté výroky nebo obscénní gesta vede jednak k šikaně od policistů, kteří si často vymýšlejí, že dané výroky slyšeli a gesta viděli, zejména v chudších (ne-bílých) čtvrtích a jednak k omezování zákonných protestů a zákonné kritiky policie.
Zajímavé je, že podle britské studie mají s catcallingem (mířeným na ženy) menší problém ženy než muži.
—
Jaroslava Janderová, členka ODS, vyrazila do boje s turistickými průvodci v Praze. Zdůvodněním je, že „na lokalitách UNESCO je podáván nekvalifikovaný výklad, často i cizinci mimo země EU.“ Není mi jasné, jak skutečnost, že je někdo cizinec mimo země EU, ovlivňuje kvalifikovanost jeho výkladu, ale nemohu rozumět všemu. Adriana Krnáčová, jejíž nekompetentní vláda nad Prahou se naštěstí chýlí ke konci, si přisadila: „Sice nemají znalosti Prahy a pražských reálií a turistům poskytují naprosto špatné informace, ale zákon nijak neporušují.“
No, to by tak hrálo, aby si každý mohl na ulici říkat, co chce! Je tedy jasné, že nápravu zjedná magistrát tím, že taxíkáři budou dělat zkoušky z místopisu a průvodci z dějepisu. Aby se ušetřilo, budou to dělat v jedné místnosti a komisař je nechá opisovat. Taxíkáři se tak přiučí, že po Karlově mostě dříve jezdila auta, a průvodci se zase dozví, že Karlův most vede přes Vltavu. Jinde než v magistrátním testu se toto člověk totiž nedozví.
Kontrolovat, zda průvodci říkají pouze magistrátem posvěcené pravdy, podle nás ale nestačí. Na ruzyňském letišti je nutné zřídit cenzorské oddělení, a jakmile bude nějaký turista nachytán s mapou nebo knihou o Praze, magistrátní úředník prověří, zda jsou uvedené skutečnosti v souladu s pravdou podle vyhlášky hl. m. Prahy o pražských faktech. Pokud nebudou, bude turista popraven na Staroměstském náměstí druhý den v poledne.
Kozí příběh, Císařův pekař, Vrchní, prchni! a další filmy budou zakázané, neboť o Praze taktéž vypovídají nepřesné informace.
—
Alex Jones byl vykázán z Facebooku, YouTube a dalších internetových služeb. Ačkoliv jsou tyto platformy soukromé a mohou zakázat kteréhokoliv uživatele chtějí, a ačkoliv je Alex Jones zcela nechutný člověk šířící lži a nenávist, nedělají podle mého názoru tyto weby dobře, když zakazují určitý obsah projevů (nad rámec zakázaný legislativou), neboť tím stavějí Alexe Jonese do role mučedníka (viz výše s nacisty) a jednak, až se jim změní vedení, budou zakazovat účast na svojí platformě dalším skupinám — konzervativcům, libertariánům, komunistům, cyklistům…? Kdo ví?
Zcela jistě na to mají právo, ale není to rozumná firemní politika.
—
Extajemníka SPD Staníka uznal soud vinným kvůli nenávistným výrokům, píše iDnes. Staník v opilosti vyzýval ke zplynování židů a střílení homosexuálů. A i když se nacházel v místnosti plné lidí s IQ tykve, tedy v poslaneckém klubu SPD, měli bychom vzít rozum do hrsti a uznat, že se jedná o nenávistné výroky, které si zasluhují naše odsouzení, avšak nejedná se o výzvu k bezprostřední nezákonné akci, a tak by takový projev měl být z hlediska práva v pořádku.
Zdůvodnění je opět výše v případě nacistů pochodujících skrz Skokie, popř. ještě lepší a pro tento případ přesnější analogií je kauza Brandenburg v. Ohio. Jak nás učí kniha Tyranie ticha novináře Flemminga Rose, všechna omezení svobody slova se nakonec obrátí proti skupinám, které jsme původně chtěli chránit.
—
Google se chce vrátit do Číny, odsouhlasil vládě cenzuru. To vyvolalo odpor nejenom mezi veřejností, ale i u samotných zaměstnanců Googlu.
Ano, Google se tak stává komplicem despotické čínské vlády, ale je třeba uvědomit si dvě základní věci. (i) Google je firma, která podniká po celém světě a po celém světě se řídí místními, často hodně blbými zákony. V EU tak respektuje „právo na zapomnění“, což je z hlediska svobody slova naprostá zvrhlost. V Německu zase blokuje videa na YouTube kvůli tamnímu nesmyslnému předpisu o copyrightu.
Ano, v Číně je svoboda slova ještě více omezena než u nás. (ii) Ale to nevymyslel Google. Google tedy poskytne cenzurované informace tak, jako je poskytuje Baidu a další čínské společnosti. A jsou na tom Číňané lépe s cenzurovaným Google, nebo bez něj? Domnívám se, že s ním.
Pokud by se nám líbilo, že se firmy budou více bít za svoji ideologii, a budou vykazovat různé Alexy Jonese a nebudou spolupracovat s Čínou, můžeme se taky dočkat toho, že se budou hlasitě ozývat proti nesmyslným bruselským regulacím nebo budou odmítat spolupracovat s policií. Jak říká jiné přísloví: Dávejte si pozor na to, co si přejete, může se vám to splnit.
