Tento měsíc Evropská komise představuje svůj konečný návrh nového dlouhodobého rozpočtu EU, „víceletého finančního rámce“ (VFR) na období 2028–2034. Jako obvykle již část obsahu unikla, například to, že chce vytvořit „Evropský fond pro konkurenceschopnost“ (European Competitiveness Fund, ECF) sloučením až 14 stávajících rozpočtových položek uvedených v současném rozpočtu.
Komise také chce zvýšit flexibilitu rozpočtu EU tím, že zajistí, aby od prvního dne bylo dlouhodobě vázáno výrazně méně než 90 % rozpočtu EU. Bude mít „méně programů, vyšší podíl neprogramovaných částek, jakož i mechanismy a zabudované rezervy umožňující lepší, rychlejší a méně rušivou reakci na měnící se potřeby“, uvádí návrh nařízení, který viděl server Euractiv.
V současné době EU utrácí 1,2 bilionu eur za sedm let. Není překvapením, že eurokraté požadují více peněz. Ještě méně překvapivé bude, že Evropský parlament, instituce, která má sloužit jako hlídací pes Evropské komise, bude požadovat ještě vyšší navýšení.
Skutečná finanční síla EU je ještě větší. Je totiž třeba vzít v úvahu také fond EU na oživení ekonomiky po pandemii covidu ve výši 800 miliard eur. Tento program, který byl dohodnut během pandemie covidu, je financován ze společných dluhů EU, na rozdíl od běžných výdajů EU, které jsou z velké části financovány z příspěvků členských států EU. Problémem je, že dluh vzniklý v souvislosti s tímto masivním dodatečným rozpočtem EU bude nutné splácet od roku 2028. Minulý měsíc belgický stálý zástupce při EU Peter Moors vnesl do jednání o této otázce trochu světla a vysvětlil, že možností, jak tento dluh splatit, je ve skutečnosti jen omezený počet.
Na výroční akci belgické federace zaměstnavatelů VBO-FEB uvedl následující možnosti:
1. Zvýšení národních příspěvků do EU
2. Poskytnutí EU více pravomocí v oblasti vlastních zdrojů
3. Větší zadlužení EU za účelem splacení starých dluhů EU
4. Snížení fondů EU pro soudržnost
5. Snížení zemědělských fondů EU
Naznačil, že členské státy EU nejsou z žádné z těchto alternativ příliš nadšené, a poznamenal: „Něco se bude muset změnit. Věci nemohou zůstat stejné.“
Více daní
Pro Evropskou komisi je jasné, čemu dává přednost. Ve svém plánu prosazuje nové daně, zejména pro velké společnosti, tabák, elektronický odpad a emise uhlíku.
Prostřednictvím takzvaného „korporátního zdroje pro Evropu“ (Corporate Resource for Europe, CORE) chce zavést daň pro společnosti s trvalým působením v EU a ročním čistým obratem přesahujícím 50 milionů eur. Španělský ekonom Daniel Lacalle na to správně upozornil: „Představte si, že EU říká lidem, že „cla jsou daně a poškozují ekonomiku“, a zároveň navrhuje… ještě více daní.“
Podle průzkumů veřejného mínění ztratily zelené strany v Evropě od svého propadu v evropských parlamentních volbách v červnu 2024 ještě více podpory, ale eurokraté se zdá se stále nepochopili. Nyní navrhují další zelený příspěvek, tentokrát na nerecyklovaný elektronický odpad. Dalšími daněmi EU, které mají financovat výdaje EU, jsou stávající systém klimatické daně ETS, který trestně zdražuje energii pro evropské společnosti a spotřebitele, a protekcionistický mechanismus EU pro uhlíkovou úpravu na hranicích (CBAM), klimatická daň určená k potrestání obchodních partnerů, kteří odmítají kopírovat sebevražednou klimatickou politiku EU. Je třeba dodat, že většina příjmů z těchto systémů bude i nadále směřovat do národních rozpočtů.
Je příznačné, že Financial Times odhalily, že tento velkolepý plán Evropské komise mohl daňové poplatníky zasáhnout ještě více, protože Komise zřejmě vyloučila několik dalších zvažovaných možností zvýšení příjmů, včetně kontroverzní uhlíkové daně na vytápění domácností a silniční dopravu nebo výběr vstupních poplatků z nového hraničního systému EU. Komise byla také nucena upustit od svého plánu zavést daň z digitálních služeb kvůli odporu amerického prezidenta Donalda Trumpa. Zachovala však návrh „manipulačního poplatku“ za balíčky z dálkové elektronické obchodní transakce, který by se týkal především dovozů z Číny a samozřejmě v konečném důsledku evropských spotřebitelů.
To, co eurokraté rozhodně chtějí prosadit, je zvýšení daní z tabáku. FT poznamenává, že „částky, které mají být zvýšeny, zůstávají v návrhu v závorkách, což naznačuje, že je ještě třeba dohodnout v rámci Komise“, ale podle Euractiv „Komise zvažovala zvýšení daně z cigaret o 139 %“.
Švédská ministryně financí Elisabeth Svantessonová se již vyjádřila ostře proti tomuto pokusu Evropské komise získat větší daňové pravomoci. Označila to za „zcela nepřijatelné“ a poukázala na to, že Komise nechce bojovat pouze proti tabákovým výrobkům, ale také proti alternativám tabáku: „Zdá se, že návrh Evropské komise by znamenal velmi výrazné zvýšení daní na bílý snus a navíc Komise chce, aby daňové příjmy plynuly do EU, a ne do Švédska.“
Skutečnost, že tato kritika přichází ze Švédska, ještě více ztěžuje Komisi EU tvrdit, že její masivní zvýšení daní bude prospěšné pro veřejné zdraví. Švédsko je jediným členským státem EU, který má výjimku z EU zákazu snusu, který slouží jako alternativa kouření cigaret. Po třech desetiletích jsou výsledky jasné: Švédsko nejenže má jednu z nejnižších míru kouření v Evropě, ale také má mnohem nižší výskyt nemocí souvisejících s kouřením. Ve srovnání s ostatními zeměmi EU má Švédsko o 44 % méně úmrtí souvisejících s tabákem, o 41 % nižší výskyt rakoviny plic a o 38 % méně úmrtí na rakovinu.
Evropský komisař odpovědný za revizi směrnice EU o spotřební dani z tabáku, Wopke Hoekstra, rozhodně podporuje vyšší daně jak na tabák, tak na jeho alternativy. Na slyšení v Evropském parlamentu prohlásil: „Kouření zabíjí, vapování zabíjí.“ Tímto výrokem tyto dvě věci postavil na stejnou úroveň, ačkoli podle britského ministerstva zdravotnictví „nejlepší odhady ukazují, že elektronické cigarety jsou o 95 % méně škodlivé pro zdraví než běžné cigarety“.
Hoekstra čelí za svůj přístup ostré kritice, například od českého europoslance Alexandra Vondry, člena vládní strany ODS a bývalého ministra. Ten varoval: „Poučeni z komunistického Československa, úplné zákazy vedou pouze k vytvoření černého trhu, který podporuje kriminalitu a ohrožuje spotřebitele.“ Polský europoslanec Ryszard Czarnecki poukázal na to, že taková politika by ovlivnila „živobytí tisíců lidí v polském venkově“. Stejně tak italský poslanec Riccardo Augusto Marchetti, člen vládní strany Lega, varoval před dopady na průmysl ve své zemi.
Problémové výdaje
V roce 2019, během předchozích jednání o dlouhodobém rozpočtu EU, jsem předložil dokument výboru Evropského parlamentu německého Spolkového sněmu, v němž jsem shrnul problémy s výdaji EU. Téměř žádný z problematických aspektů, na které jsem poukázal – plýtvání a podvody v oblasti zemědělských a regionálních dotací, stejně jako výdaje na nadměrnou byrokracii EU – nebyl od té doby řešen. Naopak, daňovým poplatníkům byly přidány další „zelené“ výdaje, výdaje na obranu a výdaje na „oživení po pandemii“.
I v oblastech, kde by Evropská komise mohla být skutečně připravena provést změny – nefunkční zemědělské výdaje EU – se změna jeví jako nemožná. Massimiliano Giansanti, šéf mocné evropské zemědělské lobby Copa, varoval: „Mám traktor a jsem připraven“, v reakci na možné škrty v obrovských zemědělských dotacích EU. Tyto dotace dosahují výše 386,6 miliardy eur, což představuje přibližně třetinu výdajů EU. Kromě toho, že masivní dotace zemědělcům umožňují byrokratům podřídit evropské zemědělce stále větší míře centrálního plánování, je také veřejným tajemstvím, že s tím vším souvisí obrovské podvody. Před dvěma týdny rezignovali v Řecku čtyři ministři kvůli skandálu souvisejícímu s výdaji EU na zemědělství, v důsledku byla Řecku uložena pokuta ve výši 415 milionů eur.
Ani regionální fondy EU, které rovněž představují téměř třetinu výdajů EU, nejsou zrovna velkým úspěchem. Jedna relativně optimistická studie z loňského roku zjistila, že „regionální fondy EU stimulují růst a mají přiměřený fiskální multiplikátor“, ale „většina příjmů končí v kapsách relativně bohatých domácností“. Studie německých ekonomů pro renomované Centrum pro výzkum hospodářské politiky z roku 2016 však dospěla k závěru, že „strukturální fondy EU [jsou] negativně korelovány s regionálním růstem“ a „nezdá se, že by účinně přispívaly k sbližování příjmů mezi regiony“.
Přetrvávající klientelismus
V každém případě se zdá, že s výdaji EU je spojeno mnoho klientelismu. Evropský účetní dvůr, který je finančním kontrolním orgánem EU, již řadu let kritizuje nárůst chybných výdajů EU. V roce 2024 tato instituce stěžovala, že 15 miliard EUR z fondů soudržnosti bylo nesprávně vynaloženo v důsledku pochybení Evropské komise i členských států.
V roce 2021 profesor Vince Musacchio, renomovaný odborník na boj proti korupci z Rutgers Institute on Anti-Corruption Studies, varoval, že v letech 2015 až 2020 přidělila EU Itálii v rámci strukturálních a investičních fondů přibližně 70 miliard eur. Polovina těchto prostředků skončila v rukou organizovaného zločinu.
Člověk by si myslel, že to politiky odradí od dalších finančních transferů v rámci EU, ale fond EU na oživení po pandemii covidu, který je v podstatě druhým rozpočtem EU, se zdá být ještě horší.
Také v roce 2021 výkonná ředitelka Europolu Catherine De Bolleová a ředitel Transparency International pro Itálii Davide Del Monte vydali varovná prohlášení ohledně fondu EU na oživení, který se chystal být spuštěn. Del Monte poté otevřeně prohlásil: „Mafie čeká, až všechny tyto peníze poplynou do italské ekonomiky“, a dodal, že se jedná o celoevropský problém, protože „mafie využívá svěřenské fondy v Lucembursku, otevírá bankovní účty ve Velké Británii nebo v Nizozemsku a poté zakládá obchodní společnosti po celé Evropě“.
V té době před tím varovaly i italské soudní orgány. Maurizio Vallone, přední italský vyšetřovatel organizovaného zločinu, v roce 2021 prohlásil, že „mafie si vybírá společnosti, které mají nejlepší předpoklady pro účast ve výběrových řízeních na fondy na oživení, zejména v odvětvích zdravotnictví a infrastruktury, kde se utratí velké množství peněz“.
Tvůrci politik EU se přesto rozhodli v programu obnovy pokračovat, a to s tragickými důsledky. V květnu italská protimafiánská agentura upozornila, že veřejné zakázky související s italským fondem na obnovu po pandemii COVID-19 financovaným EU jsou ohroženy infiltrací mafie.
Na začátku tohoto roku vydal Účetní dvůr EU velmi kritickou zprávu o tom, jak byly vynaloženy a půjčeny cenné prostředky z fondu EU na oživení, přičemž členka chorvatského Účetního dvora Ivana Maletićová tuto zkušenost dokonce označila za „zcela absurdní“ a uvedla: „Tvůrci politik EU by v budoucnu neměli takové nástroje povolovat, pokud nejprve nebudou mít informace o skutečných nákladech a konečných příjemcích. Musí také jasně odpovědět na otázku, co občané za své peníze skutečně dostanou.“
Ve své zprávě Evropský účetní dvůr odhaduje, že EU bude od roku 2028 ročně vynakládat více než 20 miliard na splátky a úroky, aby splatila svůj druhý rozpočet. To představuje obrovskou zátěž pro nový dlouhodobý rozpočet EU, protože se jedná o přibližně 20 procent ročních výdajů. Z tohoto důvodu již Evropská komise začala prosazovat vydávání více společných dluhopisů (eurobondů) v „krizových situacích“, aby se nakonec pomohlo splatit dluh vzniklý na financování výdajů z fondu na oživení. Naštěstí se tomu brání šetrné členské státy. Prozatím. Alespoň v oblasti výdajů na obranu to vypadá, že dojde k většímu vydávání společných dluhopisů. Usnesení nizozemského parlamentu, které se proti tomu staví, je jednoduše ignorováno.
Business as usual
Problém problematických výdajů EU přetrvává již řadu let.
Již v roce 2019 otevřeně kritizoval Účetní dvůr orgán EU pro boj proti podvodům OLAF a uvedl, že pokud jde o řešení zneužívání výdajů EU, „výsledky OLAF jsou skutečně velmi překvapivě slabé“.
Po seznámení se s některými návrhy Komise článek na serveru Euractiv konstatuje, že jedna věc výrazně chybí: seriózní plán, jak zabránit odčerpávání peněz EU podvodníky. Podle opakovaných auditů Evropského účetního dvora a Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) se roční ztráty způsobené podvody – zejména v oblasti zemědělství, fondů soudržnosti a veřejných zakázek – odhadují na více než 1 miliardu EUR ročně. Skutečná částka je pravděpodobně mnohem vyšší, vzhledem k nejednotnému vymáhání a rozsáhlému nehlášení. Většina peněz se nikdy nevrátí, nebo je vymáhá spíše vnitrostátní orgány než Komise.
K tomu se přidává „nevyřešený spor o kompetence mezi dvěma orgánem EU odpovědnými za ochranu rozpočtu: dlouhodobě existujícím OLAFem, který je součástí Komise, a nově zřízeným nezávislým Evropským veřejným prokurátorem (EPPO).“ Článek cituje úředníka EU, který lituje nedostatečné naléhavosti strategie Komise a uvádí: „Pokud chceme po občanech, aby akceptovali rozpočtovou disciplínu, měli bychom nejprve prokázat, že peníze nejsou kradené.“
To by byl skutečně dobrý začátek.
Pieter Cleppe je šéfredaktorem Brussels Report. Předtím působil jako vedoucí bruselské kanceláře Open Europe. Je vystudovaný právník, dříve vykonával advokátní praxi v Belgii a pracoval jako vládní poradce a autor projevů belgického státního tajemníka pro správní reformu. Také dříve pracoval jako analytik v belgickém institutu Itinera, který pomáhal založit. Právní vzdělání získal na Katolické univerzitě v Lovani a studoval také ekonomickou analýzu práva na univerzitách v Hamburku, Bologni a Vídni.
