Reformy v 90. letech tak způsobily, že voliči KSČM žijí delší a spokojenější životy – a my s nimi. V nadsázce tedy můžeme Václavu Klausovi připočítat další věc, za kterou může: za nesmrtelnost KSČM!
Martin Pánek, www.mmister.com
Tahle věc mi vrtala hlavou už spoustu let, ale nikdy jsem se nepodíval na data. Je známým faktem, že kapitalismus prodlužuje délku života. Známým faktem taktéž je, že KSČM volí starší generace, v roce 2013 byl průměrný věk voliče této strany 60 let. Každý známe, někdo z televize a méně šťastní lidé též z rodiny, důchodce, kteří pravidelně volí komunisty. Kdekoho možná napadne: Neměli by tito voliči umřít a KSČM s nimi?
Graf přehledně ukazuje, že čím bohatší země, tím delší život mají její obyvatelé. Země jsou rozděleny barevně po světadílech, velikost jejich kruhu odpovídá počtu jejích obyvatel. Je evidentní, že body na tomto grafu lze proložit přímku signalizující korelaci mezi vyšším příjmem a vyšší střední délkou dožití.
Druhý graf pak jednoznačně prokazuje, že po pádu komunismu nastal ve střední délce života v ČR rychlý nárůst. Na grafu jsem pro ilustraci vybral středné délku dožití ve třech zemích v roce 2015 (poslední rok, za který máme data). V roce 1989 byla v Československu střední délka dožití stejná jako v roce 2015 v Egyptě.
Data jsou z Gapminderu, doporučuji chvilku si s nimi pohrát.
Pokud se KSČM nepodrobí výraznému rebrandingu jako její kolegové z komunistického europoslaneckého klubu GUE-NGL, tak strana skutečně vymře. Ale ani zdaleka ne tak rychle, jak bychom možná čekali. Je obrovským úspěchem kapitalismu, že si díky němu mohou lidé užívat života déle, a to včetně jeho zapálených nepřátel.
Podívejme se na pár čísel. KSČM v roce 1990 dostala 909 tisíc hlasů při průměrném věku voličů kolem 53 let. Vycházím z publikace Daniela Kunštáta. Podle údajů ČSÚ byla pro lidi tohoto věku v roce 1990 střední délka dožití 18 let pro muže a 23 let pro ženy (tj. polovina mužských voličů KSČM z roku 1992 zemřela v roce 2010, polovina ženských voličů v roce 2015). Vzhledem k tomu, že tohle je článek na blog a ne na vědecké sympozium, mohu si dovolit následující back-of-the-envelope zjednodušení: Mějme za to, že zhruba polovina voličů KSČM jsou muži a že termín voleb v roce 2013 plus-minus-autobus kompenzuje vyšší počet zemřelých mužských voličů oproti nižšímu počtu zemřelých ženských voličů. V tom případě tedy můžeme říct, že od roku 1992 zemřela právě polovina voličů KSČM, tj. 450 tisíc (odpovídalo by 9,15 % hlasů namísto 14,91 %). KSČM ale ve volbách 2013 obdržela 740 tisíc hlasů. Je tedy zřejmé, že dokázala přilákat poměrně dost nových voličů, ať už od jiných stran nebo od lidí, kteří třeba v roce 1992 ještě ani nebyli na světě.
Tito voliči z roku 2013 už ale mají zcela jiné demografické statistiky. Ano, průměrně sice za těch 21 let zestárli z 53 let na 60, avšak jejich střední délka dožití se nezkrátila. Muž, kterému bylo 60 let v roce 2013, má 50% naději na dožití dalších 19 let, tj. až do roku 2032. Stejně stará žena má 50% naději na dožití do roku 2036! Zde totiž kapitalismus posloužil obdobně, střední délku dožití šedesátiletých protáhl během těchto 21 let o čtyři roky.
Vývoj členské základny KSČM nasvědčuje tomu, že k rebrandingu zřejmě dojde. Kovaní marx-lenisté totiž umírají. Kapitalismus sice dokáže zázraky, ale na průměrný věk člena KSČM, tj. 74 let, je krátký. Jakmile ve straně převáží reformisté, už to nebude strana jako dřív. Její další vývoj tedy nelze odhadovat. Může nahradit ČSSD a Zelené jakožto moderní levice nebo může umřít se svými marx-leninisty. Tabulka nicméně extrapoluje dosavadní vývoj. Zdroj.
A jak to kapitalismus dělá, že prodlužuje délku života? Ekonomická svoboda a volný mezinárodní obchod znamenají, že máme více možností, kde uplatnit svoje schopnosti, můžeme exportovat svoje výrobky do více zemí a můžeme nakupovat z mnohem více zemí. To vede k vyšším platům, ke kvalitnějším službám a k nahrazování tvrdé manuální práce čistší prací ve službách, protože nás v náročných odvětvích nahrazují jednak roboti a jednak zaměstnanci z chudších zemí, kde si zatím tolik strojů nakoupit díky nižším platům nemohli (ekonomickým termínem se tomu říká kapitalizace výroby).
Reformy v 90. letech tak způsobily, že voliči KSČM žijí delší a spokojenější životy – a my s nimi. V nadsázce tedy můžeme Václavu Klausovi připočítat další věc, za kterou může: za nesmrtelnost KSČM! 🙂 Avšak nedělejme tu chybu, že bychom toho litovali. Ke svému životu potřebujeme sedm miliard lidí. Ano, včetně komunistů. Každý z těchto sedmi miliard lidí dělá nějakou prospěšnou činnost – peče nám rohlíky, prodává v supermarketu, šije boty, staví domy nebo třeba hraje hokej v divadle. Společnosti tak škodí pouze, když jdou volit. Zde máme dvě možnosti: Jednak přesvědčovat tyto voliče o škodlivosti volby pro ně samé (viz střední délku dožití za komunismu a za kapitalismu!) a jednak radikálně zmenšit pole působnosti pro politiky.
