S obrovským šokem a zármutkem jsem si včera přečetl facebookový post Toma Palmera o smrti Steva Horwitze.
Věděli jsme, že Steve trpí rakovinou, mluvil o tom otevřeně od samotné diagnózy, ale všichni věřili, že Steva čeká ještě dlouhý život. Vždyť mu bylo teprve 57 let! Vypadalo to, že rakovinu definitivně porazil, ale v posledním měsíci se jeho stav zhoršil. Jeho poslední facebookový status je jako gut punch, jak říkají v Americe.
Steve byl obrovským fanouškem hokejového klubu Detroit Red Wings a hudební skupiny Rush a také častým facebookovým přispěvatelem. Pod jeho statusy se diskutovalo o ekonomii, filosofii liberalismu, politice, sportu, hudbě, jídle a o všem, co měl Steve rád, nebo ho naopak rozčilovalo.
Byl také plodným autorem popularizačních článků (několik překladů najdete i na webu Liberálního institutu), ekonomických paperů a autorem knih:
- Monetary Evolution, Free Banking, And Economic Order (Studies in the History, Methods, and Boundaries of Economics)
- Microfoundations and Macroeconomics: An Austrian Perspective (velmi chválená kniha)
- Hayek’s Modern Family: Classical Liberalism and the Evolution of Social Institutions (recenzoval Jan Mošovský zde a je možno si ji zapůjčit v Liberálním institutu)
- Austrian Economics: An Introduction (zdarma na odkazu)
Steve byl rakouským ekonomem (kromě jeho knih viz např. debatu na Cato Unbound), velkým liberálem, bleeding-heart libertariánem a skvělým komunikátorem (viz např. jeho videa na Learn Liberty). Neúnavně bojoval proti „internetovému rakušáctví“ nebo toxickým alt-right postojům v libertariánském hnutí. Byl to velmi laskavý a přátelský člověk.
V prosinci upořádali čeští Studenti za svobodu webinář se Stevem Horwitzem, na jehož konci jsme ho zvali do Prahy. Říkal, že určitě rád přijede. Byl také samozřejmým kandidátem na Výroční cenu Liberálního institutu, avšak žili jsme ve špatném dojmu, že je na ní ještě několik desítek let času.
Taktéž musím doporučit jeho epizody v podcastu Free Thoughts, zejména tu poslední, kde mluvil mj. i o své nemoci. Pokud máte 50 minut času, určitě si ji poslechněte.
Považuju Steva za jednoho ze svých mentorů. Spoustu myšlenek jsem poprvé zachytil v jeho článcích, spoustu skvělých argumentů mám z nich. K jeho článku Druhý princip klasického liberalismu se rád vracím i po letech. Naštěstí nám zůstává hluboký archiv jeho skvělých děl, ve kterých bude jeho moudrost žít i v dalších letech a, jak doufám, dalších generacích.
Osobně jsem se Stevem setkal, pokud mě paměť neklame, pouze jednou – a to na letním semináři FEE ve staré rezidenci v newyorském Irvingtonu. Máme z té příležitosti jednu společnou fotku, ještě s Dorian Electrou:
Vždycky mě pobaví vzpomínka na jeho kamarádské pošťuchování s Petem Boettkem, které se také odehrálo pod mojí fotkou z tohoto semináře:
You are loved and missed, Steve!
