Zdá se vám, že čím víc ekonomika roste, tím víc trpí příroda? Podle ekonoma Vincenta Gelosa, který napsal jednu kapitolu letošní zprávy o ekonomické svobodě, to tak být nemusí. Zkušenost zemí, které zbohatly, ukazuje, že znečištění zpočátku roste, ale od určité úrovně bohatství zase klesá. Geloso k tomu přidává důležitou věc: záleží na tom, jak dobře fungují instituce, hlavně ochrana vlastnictví a svoboda podnikání. V zemích, kde fungují, se podle něj obrat k lepšímu dostaví dřív a škody do té doby vzniknou menší.
Geloso popisuje dva způsoby, jak chránit přírodu. První je znám každému: stát vydá pravidla, kvóty a pokuty a úřady dohlíží na jejich dodržování. Druhý je méně vidět. Spočívá v tom, že kdo poškodí cizí majetek, musí škodu nahradit, a proto se snaží škodám předcházet. Továrna, která by vypouštěla odpad do řeky nad poli sousedů, riskuje žalobu. Pojišťovna jí pak naúčtuje vyšší pojistné nebo po ní bude chtít kontroly. Autor tomu říká „regulace trhem“.
Zajímavý příklad pochází z Londýna na začátku 20. století. Po případu tyfu spojeného s ústřicemi, o kterém psaly noviny, začali lidé ústřice kupovat méně ochotně. Londýnský rybí trh Billingsgate proto zavedl kontroly, přestal přijímat obchodníky ze znečištěných vod a zaplatil výzkum čištění ústřic. Obchodníci začali lovit v hlubších a čistších vodách. Za zhruba deset let byl problém pryč a žádný nový zákon nebyl potřeba. Geloso také upozorňuje, že znečištění občas způsobí sám stát. Místní úřady tehdy navíc vypouštěly odpadní vody blízko ústřicových lavic a dřívější zákon je před žalobami chránil.
Kapitola ukazuje, že ekonomicky svobodnější země mají v průměru lepší výsledky i v životním prostředí. Nejvýraznější je to u čistoty vody, sanitace a znečištění těžkými kovy. Autor se opírá i o další studie. Například země, které provedly velké liberalizace, zbohatly, aniž by se zvýšily jejich emise skleníkových plynů. Výsledky ale ukazují korelaci, ne důkaz, že za zlepšením stojí právě svoboda. Geloso to sám zdůrazňuje.
Autor přitom netvrdí, že stát v ochraně přírody nemá co dělat. Tam, kde trhy nestačí, třeba u změny klimatu nebo při náhlých haváriích, mají podle něj úřady své místo. Říká jen, že se přínos svobodného prostředí často podceňuje a přínos státních zásahů přeceňuje. Stát podle něj občas škodí sám. Za dotace na fosilní paliva po světě se ročně utratí zhruba 6,5 % světového HDP a jejich zrušení by mohlo snížit emise o 7 až 21 %. Pro čtenáře z toho plyne jednoduchá zpráva: hospodářský růst a péče o přírodu se nemusí vylučovat, pokud k nim stát vytváří dobré podmínky.
Zpráva Economic Freedom of the World 2026 ke stažení, Gelosova kapitola je na stranách 37–63.
Martin Pánek je ředitelem Institutu liberálních studií. Vystudoval ekonomickou analýzu na NF VŠE. V minulosti působil jako asistent europoslanců v Evropském parlamentu a aktivně se angažuje v Operaci Kyseláč. Zabývá se mezinárodním obchodem, migrací, svobodou slova, lidskými právy nebo americkým ústavním právem.
