Vzhledem k tomu, že úrokové sazby rostou po celém světě, západoevropské sociální státy, které se již desítky let brání zásadním reformám, pociťují tlak. Nejvýrazněji je zde v centru pozornosti Francie. Rozdíl mezi výnosy francouzských a německých státních dluhopisů prudce roste, a to i kvůli návrhu francouzské krajní levice, že by mohla v případě nástupu k moci nesplnit státní závazky.
Francouzská vláda se mezitím snaží zavést některá úsporná opatření, trhy však nejsou přesvědčeny a dokonce požadují vyšší úrokové sazby u francouzských dluhopisů než u italských.
Dne 8. října předsedkyně ECB Lagardeová již provedla svůj první verbální zásah s cílem omezit výnosy francouzských dluhopisů. Na uzavřeném setkání v Lucemburku s ministry financí eurozóny, kde byla dotázána na rozpětí výnosů státních dluhopisů, údajně zopakovala postoj ECB, že tato instituce dbá na dobré fungování finančních trhů, sdělili agentuře Bloomberg „zdroje obeznámené s jednáními, které hovořily pod podmínkou anonymity“. Údajně dodala, že ECB disponuje nástroji k boji proti neopodstatněné a chaotické dynamice trhu, která ohrožuje hladký přenos měnové politiky, a to za předpokladu splnění jasných kritérií způsobilosti.
Robin Brooks, vedoucí výzkumný pracovník Brookings Institution a bývalý hlavní ekonom Institute of International Finance, k situaci uvádí: „Situace je vážná. Bludný kruh – propojení mezi bankami a státy – je stejně závažný jako v letech 2011/12. Pokud výnosy budou dále stoupat, dočkáme se opět odlivu vkladů.“
Jednou z možností, kterou ECB má, je aktivovat svůj takzvaný program Transmission Protection Instrument (TPI), aby „čelila neopodstatněné a chaotické dynamice trhu“, která ohrožuje přenos měnové politiky. Jak vysvětluje agentura Bloomberg, to znamená, že „centrální banka by v podstatě tiskla peníze a použila je na odkup dluhopisů, kterých se investoři zbavují. Nebyl by stanoven žádný předem daný výdajový limit a některé aspekty programu TPI byly záměrně ponechány nejasné, aby centrální banka mohla pružně reagovat na jakoukoli krizi, s níž by se mohla potýkat.“
Tento nástroj nebyl nikdy použit, stejně jako další program ECB, plán přímých měnových transakcí (OMT) – program nákupu dluhopisů vytvořený v roce 2012, který má přísnější podmínky než TPI, například to, že země, jíž je poskytována podpora, musí být součástí evropského záchranného programu s politickými podmínkami.
Jak již dříve vysvětlili Brooks a mnozí další, ECB ve skutečnosti již roky podporuje vratké sociální státy eurozóny prostřednictvím nejrůznějších opatření. Nakonec bude vše záviset na tom, do jaké míry bude Německo tolerovat tento druh skrytých transferů do jiných evropských zemí. Mimochodem je tu také skutečnost, že navzdory jejím popřením je Lagardeová stále uváděna jako potenciální kandidátka ve francouzských prezidentských volbách v roce 2027, zatímco zároveň předsedá instituci, která má velký vliv na ekonomický osud Francie. To by mělo vzbudit pochybnosti a nemusí být prospěšné pro důvěryhodnost ECB jako politicky neutrální instituce.
Návrhy na vyšší výdaje EU pod palbou kritiky
Francouzské potíže zatím nemají vliv na dlouhodobá jednání o rozpočtu EU. Přestože je Francie čistým plátcem do rozpočtu EU a navzdory svým rozpočtovým potížím, se odmítla připojit ke skupině šesti členských států EU – Německa, Nizozemska, Rakouska, Dánska, Švédska a Finska, které požadují škrty ve výši „několika set miliard eur“ v návrhu příštího rozpočtu EU na období 2028–2034. Je třeba poznamenat, že i tak by výdaje EU byly vyšší než v současném rozpočtovém období 2021–2027.
Konkrétním problémem je zde vysoká úroková zátěž spojená s plýtvavým a k podvodům náchylným fondem EU na oživení po pandemii Covid, který představuje mlýnský kámen na krku rozpočtu EU. Na rozdíl od běžných výdajů EU byl tento fond financován společně vydanými dluhopisy EU, které nyní bude třeba splatit.
Před dvěma lety se k této zátěži vyjádřil nizozemský velvyslanec při EU slovy: „Visí nad našimi hlavami jako Damoklův meč. Rozpočtování znamená dívat se do budoucnosti. (…) Nizozemsko snižuje počet státních úředníků o 20 procent. Není to snadné. Ale pokud to dokážeme my, proč o tom nemůžeme diskutovat i zde?“
Diplomaté se nyní snaží do konce roku dosáhnout dohody o příštím víceletém finančním rámci (VFR), ale podle uniklých německých diplomatických depeší jsou „hlavní města EU beznadějně v patové situaci“, odhaluje server Politico. Podle depeše z 22. září nebyly během nedávného setkání ministrů pro evropské záležitosti „zřejmé žádné potenciální oblasti pro kompromis“.
Zajímavé je, že německá diplomatická depeše odhaluje, že Německo, Nizozemsko, Rakousko, Dánsko, Finsko, Švédsko a Belgie „zdůraznily nutnost významných škrtů“, zatímco Francie byla pouze „otevřená cíleným škrtům“. Francie také patřila mezi členské státy, které prohlásily, že „škrty v oblasti zemědělství a soudržnosti nepřicházejí v úvahu“. Nový kompromisní návrh předložený irským předsednictvím EU nepřinesl žádné zásadní změny. Byl okamžitě zamítnut skupinou vedenou Německem.
Odpor proti dalším daním EU
Jako alternativu k úsporám francouzská vláda místo toho prosazuje nové „vlastní zdroje“ EU – evropské daně. Chce jimi získat 60 miliard eur. Podle zpráv existuje mezi vládami EU značná podpora pro rozšíření využívání těchto „vlastních zdrojů“, dokud nebudou projednány konkrétní podrobnosti. Irské předsednictví Rady EU uvedlo, že mezi vládami EU panuje „konsensus“ ohledně využití příjmů z mechanismu uhlíkové hraniční úpravy (CBAM), nového klimatického cla EU, a z nového poplatku za elektronický odpad k financování nového dlouhodobého rozpočtu EU.
Ostatní navrhované „vlastní zdroje“ však zůstávají kontroverzní. Návrhy na zavedení poplatků zaměřených na tabákové výrobky, obratů podniků nebo výnosů ze systému obchodování s emisemi údajně čelí odporu ze strany několika zemí, přičemž například Švédsko má také obavy ohledně dopadu na snus, který je v této zemi populární a těší se výjimce z jeho zákazu v EU. Jeho popularita jde ruku v ruce s mnohem nižší mírou kouření a mnohem nižší mírou souvisejících onemocnění. Ignorování rozdílných dopadů různých výrobků na zdraví skutečně není z hlediska veřejného zdraví dobrý nápad.
Přesto je to přesně to, co Evropská komise dělá, a to i v souvisejících politických diskusích; například v případě návrhu Komise na výrazné zvýšení spotřebních daní z tabáku a nikotinu. I v tomto případě je švédský odpor silný. Rozhodnutí bylo odloženo na listopad, aby Švédsko mělo více času na sestavení nové vlády po nedávných parlamentních volbách. Koaliční jednání však ve Švédsku v současné době probíhají velmi obtížně.
V každém případě se „šetrné“ členské státy ozývají mnohem hlasitěji. V dopise šest členských států poukazuje na to, že diskuse o „vlastních zdrojích“ zastírá podstatu debaty. Uvádějí: „Rozpočet EU nakonec hradí evropští občané. To platí bez ohledu na to, jaký mechanismus financování nebo vlastní zdroje vymyslíme.“
„Šetrná šestka“ se také zdá být smířena s tím, že se letos nedosáhne dohody. Diplomat z jedné z podepsaných zemí je citován deníkem FT slovy: „Pokud nebude rozpočet snížen o stovky miliard, letos k dohodě nedojde.“ To potvrdila i rakouská ministryně pro záležitosti EU Claudia Bauerová, která označila tento termín za „umělý“.
Významné je také to, že Evropský parlament „nebude mít do konce příštího roku ani parlamentní stanovisko, pokud budeme pokračovat stejným tempem“, podle poslance Evropského parlamentu Damiana Boeselagera, jednoho z vyjednavačů Zelených v otázce rozpočtu. V minulých kolech jednání o dlouhodobém rozpočtu EU vždy Evropský parlament předkládal požadavky na výdaje EU, které byly ještě vyšší než požadavky Evropské komise. Díky nárůstu hlasů pravice se to nyní zdá být jinak.
Čas běží. V roce 2027 se ve Francii, Itálii, Španělsku a Polsku budou konat volby, které by mohly ohrozit průběh jednání a zpozdit vyplácení prostředků. Ve Francii se Národní shromáždění Marine Le Penové zavázalo snížit příspěvek Paříže do rozpočtu EU na polovinu. Některé nedávné průzkumy veřejného mínění předpovídají, že ve druhém kole zvítězí nad jakýmkoli možným protivníkem.
Odpor proti regulaci EU
Tlak na větší rozpočtovou disciplínu přichází také uprostřed rostoucích požadavků, aby Brusel zmírnil své regulační ambice. V září 13 členských států EU v čele s Rakouskem požadovalo „důkladné vyčištění“ legislativy EU. Vyzvaly tak k vyhlášení „Evropského roku implementace a konsolidace“, který by se zaměřil především na provádění stávající legislativy, zjednodušení, interoperabilitu, hodnocení kumulativní zátěže, sbližování vymáhání, snížení duplicitních povinností podávání zpráv a nezbytné legislativní změny.
Tato iniciativa vyvolává zřejmou otázku: Proč by Brusel měl nadále zvyšovat regulační náklady, zatímco členské státy požadují větší fiskální disciplínu? Skutečný rok zjednodušování by měl rovněž podrobně prověřit rozšiřující se legislativní agendu EU, včetně zákona o oběhovém hospodářství, evropského zákona o výrobcích, zákona o digitální spravedlnosti a plánovaného přezkumu směrnice o tabákových výrobcích, aby se zajistilo, že nová pravidla dále neoslabí evropskou konkurenceschopnost.
To je obzvláště relevantní s ohledem na debatu o ekonomických výzvách, které pro EU představuje Čína. Německý kancléř Friedrich Merz a francouzský prezident Emmanuel Macron nedávno vyzvali k posílení mechanismů EU na ochranu obchodu, aby se vypořádaly s čínskými narušeními trhu. Mezitím zůstává rostoucím problémem příliv nelegálního a padělaného zboží, včetně elektroniky, textilu a elektronických cigaret, přičemž orgán EU pro boj proti podvodům OLAF zdůrazňuje roli čínského dovozu.
Na rozdíl od alarmistických hlasů ohledně role Číny je EU méně ochotná čelit tomu, jak její vlastní regulační prostředí oslabuje evropský průmysl. Je nutné důsledněji postihovat nekalé obchodní praktiky a nelegální dovoz, ale to přinese jen málo, pokud budou evropské podniky i nadále čelit rostoucím nákladům na dodržování předpisů, regulační nejistotě a dodatečným daním. Ochrana evropské konkurenceschopnosti také znamená řešit zátěž, kterou EU klade na své vlastní průmyslová odvětví.
Závěr
Vzhledem k tomu, že západoevropské sociální státy se dostávají pod tlak, přičemž Francie je v centru dění, znovu se rozhořely diskuse o nové eurokrizi. Fiskální tlaky nepochybně ještě více zkomplikují dohodu o dlouhodobých výdajích EU, než by tomu bylo jinak, protože nadměrná regulace EU je i nadále zpochybňována těmi, kdo si uvědomují, že je jádrem nedostatečné konkurenceschopnosti, která způsobuje nízký hospodářský růst a tím i nedostatečné daňové příjmy. Cesta je ještě dlouhá, ale konsensus v oblasti hospodářské politiky v Evropě se jistě a postupně mění.
Pieter Cleppe je šéfredaktorem Brussels Report. Předtím působil jako vedoucí bruselské kanceláře Open Europe. Je vystudovaný právník, dříve vykonával advokátní praxi v Belgii a pracoval jako vládní poradce a autor projevů belgického státního tajemníka pro správní reformu. Také dříve pracoval jako analytik v belgickém institutu Itinera, který pomáhal založit. Právní vzdělání získal na Katolické univerzitě v Lovani a studoval také ekonomickou analýzu práva na univerzitách v Hamburku, Bologni a Vídni.
