Poslední rok a půl byl po fiskální stránce charakteristický zvýšenými veřejnými výdaji na boj s pandemií, spolu s celkově nižší ekonomickou aktivitou. Tento mix nutně vyústil v nevídaný schodek vládního rozpočtu, a je jistě na místě se ptát, kdo jej zaplatí – nebo přesněji, kteří přesně daňoví poplatníci a jakou formou to budou. Proto každoročně zveřejňujeme projekt daňové břemeno zaměstnanců, který odpovídá na otázku, jakou část svých příjmů odvedl státu v roce 2020 průměrný zaměstnanec.
Snahu zodpovědět tuto otázku komplikuje složitost celého systému a obecně množství daní a poplatků, stejně jako počet institucí, které je vybírají a různost zdrojů. Projekt Liberálního institutu Daňové břemeno na tuto otázku již čtvrtým rokem (2020, 2019, 2018) odpovídá. V našem výpočtu počítáme s průměrným zaměstnancem, jehož všechny příjmy podléhají standardním daňovým pravidlům a který navíc během roku celý svůj příjem z daného roku utratí.
Náš výpočet započítává jako daně všechny zákonem stanovené a vynutitelné platby, včetně plateb, které se sice formálně nenazývají daněmi, ale například pojištěním nebo poplatky, pokud jsou nekonsenzuální povahy. S přihlédnutím k počtu, komplexitě a často lokální odlišnosti mnohých daní a poplatků, je nutné výsledná čísla chápat jako orientační odhad, a nikoli jako přesný indikátor míry zdanění, nejen proto, že některé platby mohly být opominuty, nebo se výrazně liší mezi různými regiony a jednotlivci, jak je popsáno níže, ale také proto, že díky povaze různých daní a distribuci příjmů nemusí nutně zaměstnanec s průměrnou mzdou odvádět dané daně v průměrné výši.
Užitá metoda výpočtu celkové míry zdanění spočívá v postupném odčítání jednotlivých daní dle jejich povahy od celkové průměrné měsíční mzdy pro daný rok v pořadí, v jakém jsou reálně placeny. Nejdříve tedy od celkové superhrubé mzdy (jedná se o výpočet pro rok 2020, tedy před změnou výpočtu čisté mzdy) zaměstnance odečítáme zdravotní a sociální „pojištění“, a následně daň z příjmu. Dále jsou odečítány majetkové daně, poté daně spotřební, a nakonec daně podnikatelské, které se rovněž promítají do cen zboží a služeb hrazených koncovým zákazníkem.
Tímto postupným započítáváním jednotlivých položek respektujícím skutečný průběh daňové incidence zamezíme tomu, aby nedošlo k započtení například daně z přidané hodnoty více než jednou. Po provedení všech zařazených odečtů obdržíme celkové daňové břemeno, kterým je zatížen průměrný tuzemský zaměstnanec, a zároveň i sumu, která mu z jeho původní celkové mzdy zbývá ke skutečnému svobodnému pořizování zboží a služeb. Jako celkovou mzdu používáme pro odečítání průměrnou mzdu v ČR v prvním čtvrtletí roku 2021.
Příjmové daně jsou počítány na základě stanovených nominálních sazeb a v případě daně z příjmů fyzických osob jsou započítány také základní slevy, jakou je například sleva na poplatníka – použita je tedy efektivní sazba pro průměrný příjem.
Majetkové a spotřební daně jsou v závislosti na dostupnosti dat vypočítávány dvěma rozdílnými metodami. Jsou-li dostupné informace o průměrné spotřebě či platbě, nebo přesných či přibližných sazbách, je výsledná odečtená suma založená na těchto údajích. Pokud je k dispozici pouze celková částka, která byla na dané dani či poplatku vybrána, je tato suma započítána mezi přibližný počet poplatníků konkrétní daně, za které povětšinou považujeme obyvatele ČR ve věku nad 15 let, tedy 8,98 milionu lidí. Kde je to vzhledem k povaze daně vhodnější, pracujeme s číslem 8,70 milionu, které představuje počet obyvatel ČR nad 18 let věku.
Pro účel výpočtu usilujeme o nejnižší nutné množství arbitrárních předpokladů o našem reprezentativním zaměstnanci, v důsledku čehož u majetkových a spotřebních daní kupříkladu nepředpokládáme, že daný zaměstnanec vlastní psa či osobní automobil, nýbrž za účelem co nejlepšího určení průměrné míry zdanění tyto platby násobíme poměrem vlastnictví psa nebo osobního automobilu na poplatníka.
V případech daní a poplatků, které se navíc regionálně liší, jako je například právě poplatek za psa, poplatek za komunální odpad nebo vodné a stočné, pak bereme v úvahu regionální sazby, či sazby různých poskytovatelů, a z nich počítáme republikový průměr. V tomto ohledu došlo mezi projekty Daňové břemeno 2018 a 2019 k zpřesnění naší metodologie, a tak přesto, že se jedná o vesměs minoritní položky, nemusí být výsledky ideálně přímo meziročně porovnatelné s prvním ročníkem. V dalších letech zůstala metoda výpočtu stejná. Vstupní data o výších jednotlivých sazeb a poplatků, celková vybraná suma a jiné údaje povětšinou pocházejí od ministerstva financí ČR, finanční správy, Českého statistického úřadu, celní správy či jednotlivých institucí, které danou platbu vybírají.
Metoda započítání podnikatelských daní spočívá ve vypočítávání podnikatelských daní na základě celkového inkasa, nebo průměrné ceny a celkové spotřeby produktů, přičemž celková částka je pak vzhledem k výše zmíněnému charakteru podnikatelských daní dělena mezi dospělou populaci. Výsledné procento je dále odečteno od zůstatku průměrné mzdy po odečtení příjmových, majetkových a spotřebních daní.[*]
Výsledná míra daňového zatížení běžného zaměstnance po odečtení všech položek pak činí 64,78 %. Z průměrné superhrubé mzdy 47 212 Kč tedy zůstane zaměstnanci na jeho výdaje pouze 16 630 Kč. Při interpretaci této sumy je třeba brát v úvahu fakt, že již došlo k odečtení spotřebních a podnikatelských daní, které za běžných okolností zvyšují cenu pořizovaného zboží. Částka, která tedy našemu zaměstnanci zbyla, představuje čistou reálnou hodnotu zboží a služeb, které si za měsíc ze své mzdy může pořídit.
Navzdory očekávání jsme se tedy oproti roku 2020 dočkali mírného zvýšení daňové zátěže. V přepočtu do absolutních hodnot odvede průměrný zaměstnanec státu nyní o 2 663 korun více než v loňském roce. Podíl na tom má pokračující růst příjmů průměrného zaměstnance a s tím zejména i růst odvodu daně z příjmu – metoda výpočtu bohužel nereflektuje růst nezaměstnanosti během pandemie. Stejně tak vzrostl výběr některých paternalistických daní, jako je spotřební daň z tabáku či hazardních her.
Naopak poklesl zejména výběr DPH, pokles však nebyl tak velký, aby převážil zvýšení v jiných oblastech. Proč výběr nepřímých daní neklesl výrazněji by mohlo být předmětem samostatné studie, nejpravděpodobnějším vysvětlením však bude skutečnost, že lidé jsou ve své spotřebě poměrně neelastičtí, a jejich běžné spotřební chování se opatřeními obecně příliš nezměnilo. Programy odpuštění DPH na omezené množství produktů souvisejících s potíráním pandemie a pokles spotřeby mírně nezaměstnaných byly pravděpodobně z části vyváženy tím, jak lidé nahradili svou nyní znemožněnou spotřebu z oblastí s nejnižší sazbou DPH, jako je konzumace v restauracích, pořizováním jiných statků a služeb, na které se vztahují vyšší sazby. Obecně však lze říct, že nedošlo k velkým strukturálním změnám mezi poměry příjmových, majetkových a spotřebních daní a poplatků.
Kromě Daňového břemene zveřejňuje Liberální institut již od roku 2000 i projekt Den daňové svobody, tedy den, kdy obyvatelé ČR přestávají pracovat na stát. Ten v roce 2021 připadl až na 25. června, tedy o celých 28 dní později než v roce 2019 a o den později než v roce 2020. Jednalo se tak z hlediska svobody o nejhorší výsledek od roku 2000. Zatímco u Daňového břemene bylo možná překvapivé, že namísto jeho snížení došlo dokonce k mírnému růstu, u Dne daňové svobody nás naopak mohlo zaskočit, že posun směrem ke konci roku nebyl výraznější.
Důvod rozdílných meziročních trendů mezi těmito projekty spočívá v rozdílné metodice: zatímco v projektu Daňové břemeno se zaměřujeme na to, kolik přímých a nepřímých daní a poplatků odvádí lidé pracující v ČR ze závislé činnosti, pro výpočet Dne daňové svobody používáme poměr veřejných výdajů státu v daném roce vůči hrubému domácímu produktu – tedy kolik stát přerozdělí z každé koruny vydělané v celé naší ekonomice v daném roce. Projekty jsou tak komplementární. Daňové břemeno narozdíl od Dne daňové svobody spočívá velkou měrou na příjmech ze závislé činnosti, které jsou v Česku zdaněny nejvíce. Zatímco Den daňové svobody ukazuje celkové přerozdělování v ekonomice, Daňové břemeno ukazuje, kolik je přerozděleno od zaměstnanců.
Den daňové svobody 2021 také pracuje již se státním rozpočtem pro rok 2021, zatímco pro Daňové břemeno používáme daňové sazby a inkasa z uzavřeného roku 2020, je zřejmým původcem rozdílnosti jejich letošních výsledků probíhající koronavirová pandemie, která negativně zasáhla produktivitu české ekonomiky, zároveň však již i s odhadem založeným na snížení některých daní, což vedlo k posunutí Dne daňové svobody. Dopad těchto kroků, mezi kterými je i tzv. zrušení superhrubé mzdy, na průměrného zaměstnance pak bude znám až v příštím roce. Je proto možné očekávat, že v následujícím roce se daňové břemeno opět sníží. Pokud však nedojde i k úměrnému snížení veřejných výdajů – což by posunulo stejným směrem i Den daňové svobody, bude se jednat pouze o dočasnou úlevu, neboť vzniklé dluhy bude nutné splatit budoucími daněmi.
Přestože je metodika výpočtu Daňového břemene použitá Liberálním institutem pro výpočet daňového břemene založena na metodice používané pro výpočet daňového břemene Konzervatívnym inštitútom na Slovensku, je třeba při srovnávání výsledků mezi státy dbát na možné metodologické odlišnosti. Výsledná srovnání jsou tedy pouze přibližná a ilustrativní.
Zároveň však mohou výsledná čísla posloužit jako dobrý indikátor celkového dopadu zdanění na běžného zaměstnance a míry ekonomické svobody u nás obecně. Slovy laureáta Nobelovy ceny za ekonomii Friedricha Hayeka, stát, který by si přisvojil 100 % vytvořeného bohatství, by byl teprve v pravém smyslu totalitou. Touto optikou jsme pak téměř ve dvou třetinách cesty k ekonomické nesvobodě, alespoň měřeno z pozice průměrného zaměstnaného člověka. Jakkoliv náročná se tedy veřejná debata o pokrytí státních výdajů může jevit, je třeba mít na paměti fakt, že vše, co si jako stát pořizujeme, jde nakonec z našich kapes, které jsou u zaměstnanců v průměru již ze dvou třetin prázdné. A jakkoliv nutné se mnohé tyto výdaje mohou v době koronavirové pandemie zdát, nesmíme zapomínat na skutečnost, že ty, které nezaplatí současní daňoví poplatníci, zaplatí s úroky ti budoucí.
Celkový výpočet daňového břemene pro rok 2021 je k dispozici ZDE.
[*] Alternativně jsou podnikatelské daně počítány metodou převzatou z výpočtů celkového daňového břemene pro Slovensko vypracovaných Konzervatívnym inštitútom M. R. Štefánika, která spočívá ve výpočtu na základě celkového inkasa nebo průměrné ceny a celkové spotřeby produktů, kde však je daná částka dělena hrubým soukromým domácím produktem (HDP minus výdaje veřejného sektoru). Výsledné procento je v obou případech odečteno od zůstatku průměrné mzdy po odečtení příjmových, majetkových a spotřebních daní. Při použití této metody výpočtu podnikatelských daní pak celkové daňové zatížení vychází na 66,72 % ze superhrubé mzdy a suma, která průměrně zaměstnanci zůstane, tedy činí 15 712 Kč. Jedná se o mírně nižší výsledek než v loňském roce, a je zajímavé sledovat odlišný trend v obou metodách v závislosti na vážení podnikatelských daní. Vysvětlením zdánlivého daňového snížení v této metodě je významné navýšení podílu veřejného sektoru na HDP, což bychom mohli nazvat pandemickým crowding-out efektem.
Letošní výsledek pro Slovensko najdete zevrubně okomentovaný na webu Konzervativního institutu.
